using System;
namespace Blog.Test
{
    /// <summary>
    /// Summary description for Class1.
    /// </summary>
    class DelegateTest
    {
        public delegate int CallOperation (int x, int y);
        /// <summary>
        /// The main entry point for the application.
        /// </summary>
        [STAThread]
        static void Main(string[] args)
        {
            CallOperation operation = new CallOperation(Add);
            operation += new CallOperation(Substract);
            int result = operation( 2, 2);
            Console.WriteLine(result);
            Console.Read();
        }

        public static int Add(int x, int y)
        {
            return (x + y);
        }
        public static int Substract(int x, int y)
        {
            return (x - y);
        }
    }
}

Otázka 1) Dokážete bez spuštění programu říct, jaký výsledek bude v proměnné result a proč?

Otázka 2) Umíte přepsat tento kód tak, abyste dostali návratové hodnoty z obou metod, na něž ukazuje kompozitní delegát?

Při hledání různých způsobů financování auta jsme si s ženou řekli, že se obrátíme i na Českou spořitelnu, u které máme běžný účet a dvě stavební spoření. Služeb České spořitelny jsem měl před několika lety plné zuby, hlavně kvůli neochotnému a neinformovanému personálu, jehož kvalifikace by stačila snad na pomocnou uklízečku s trvalým dohledem nadřízeného, ale určitě ne na poskytování finančních služeb klientům. Kvůli své liknavosti jsem se ale ke zrušení účtu nedostal. Po vstupu Erste Bank do ČS jsem přestal mít ke zrušení účtu i důvod - většina poboček na malých městech byla zrušena a na větších pobočkách se objevili zaměstnanci, se kterými bylo možné bez problémů zřídit GSM bankovnictví, Internetové bankovnictví, mezinárodní platební kartu s pojištěním a další záležitosti. Konečně jsem si začal připadat jako klient banky a ne jako trpěný hmyz na pravidelné návštěvě útulku senilních lichvářů.

Dnešek nás ale přesvědčil, že staří zaměstnanci ze zrušených poboček si své vyhřáté místečko i v Erste Bank našli.

1. I když jsme si na internetu našli, že v Benešově je kontaktní místo ČS leasingu, pracovníci banky o něm nejdříve v životě neslyšeli a po chvíli našeho přesvědčování jedna pracovnice pravila "že to má na starosti asi kolega, ale ten má zrovna dovolenou, takže nic nebude".
   
2. Po dotazu na poskytnutí účelového úvěru nám bylo sděleno, že se pletem a že nám poskytnou jen spotřebitelský (=mnohem nevýhodnější) úvěr - navíc musíme prý mít alespoň 2 ručitele, i když se ta osoba ani neobtěžovala vůbec podívat na pravidelný zůstatek na účtu a ani ji nezajímal náš příjem. Žádná detailní kalkulace také nebyla provedena, protože světe div se, zrovna před naším příchodem "vyhořel systém". Mám pocit, že systém mohl "vyhořet" jedině proto, že se některé zaměstnankyni v hlavě samovolně vznítila přeschlá sláma.

Jednání třeba s ČSOB bylo na zcela jiné úrovni bez ohledu na to, že nejsme jejími klienty. Takže s ČS asi končím - nevidím žádnou výhodu v tom být stálým klientem, jehož požadavky řeší stále stejně neschopné vysloužilé obstarožní brécy, které umí jen tklivě a do zblbnutí opakovat "nevím, nefunguje, asi ne", aby už konečně ten dokonale otrávený klient vypad' a voni mohly v klidu dopít kafíčko a dokecat neskutečně důležité ptákoviny "s holkama z vedlejší kanceláře".

Když jsem psal článek o http modulech pro Interval s příkladem http modulu pro dynamické přidání dokumentace k operacím webových služeb, stále jsem trpěl obsedantní představou, že by mělo existovat lepší API pro práci s generovaným WSDL webové služby.

Představa lepšího API mě znovu přepadla při přípravě staršího spotu o http modulu pro změnu URL adresy webové služby.

A nepletl jsem se. Pro tyto účely je zde třída SoapExtensionReflector, i když její význam Microsoft cudně v MSDN skrývá pod nepřátelskou větu "The SoapExtensionReflector type supports the .NET Framework infrastructure and is not intended to be used directly from your code", která má ale na mě přesně opačný účinek, protože vyburcuje moji zvědavost lačně ohledávající vnitřnosti .Net Frameworku.;)

V potomku abstraktní třídy SoapExtensionReflector je nutné přepsat metodu ReflectMethod. Metoda ReflectMethod je volána pro každou metodu webové služby. Podstatné informace o právě zpracovávané webové metodě jsou uloženy v v zděděné vlastnosti ReflectionContext.

Příklad přidání dokumentace k webové službě v potomku třídy SoapExtensionReflector. Stejně jako v článku na Intervalu platí, že dokumentace k metodě musí být uložena v sekci appSettings, v elementu add, a že název klíče (key) musí být shodný s názvem metody, k němuž je přidán suffix Method, a text dokumentace tvoří hodnota atributu value.

using System;
using System.Collections;
using System.Configuration;
using System.Web.Services.Description;
namespace AddDocExtension
{
    /// <summary>
    /// Zkušební SoapExtensionReflector pro přidání dokumentace k webové metodě
    /// </summary>
    public class ImportDocExtension : SoapExtensionReflector
    {
        #region Private constants
        private const string METHOD_KEY_SUFFIX = "Method";
        #endregion Private constants
        #region Private static fields
        private static Hashtable m_operationsDoc;
        #endregion Private fields
        
        #region Constructors
        /// <summary>
        /// Statický konstruktor
        /// </summary>
        static ImportDocExtension()
        {
            readConfig();
        }
        
        /// <summary>
        /// Konstruktor
        /// </summary>
        public ImportDocExtension() : base()
        {
        }
        #endregion Constructors
        #region Public methods
        /// <summary>
        /// Přidání dokumentace ke každé operaci
        /// </summary>
        public override void ReflectMethod()
        {
            string opName = ReflectionContext.Operation.Name;
            if (m_operationsDoc.ContainsKey(opName))
            {
                ReflectionContext.Operation.Documentation = (string) m_operationsDoc[opName];
            }
        }
        #endregion Public methods
        #region Private static methods
        /// <summary>
        /// Načtení dokumentace k metodám z konfiguračního souboru
        /// </summary>
        private static void readConfig()
        {
             m_operationsDoc = new Hashtable();
            
            string[]keys = ConfigurationSettings.AppSettings.AllKeys;
            
            foreach (string key in keys)
            {
                if (key.EndsWith(METHOD_KEY_SUFFIX))
                {
                    string hashKey = key.Substring(0, key.LastIndexOf(METHOD_KEY_SUFFIX));
                    string hashValue = ConfigurationSettings.AppSettings[key];
                    m_operationsDoc.Add(hashKey, hashValue);
                }
            }
        }
        #endregion Private static methods
    }
}

SoapExtensionReflector musí být zaregistrován v konfiguračním souboru webové služby v sekci webServices.

Abych opět rozkymácel monotónní rovnováhu technickými spoty přesyceného blogu, zde je ukázka jedné básně z díla mého oblíbence. Mým oblíbencem je možná proto, že jsem se s ním seznámil v době "kdy je člověk bloud, když je mu 16 let a lípy zaplaví svou vůni promenádu. A člověk je poblouzněn a cítí polibek, jak malé zvířátko, jež leze v hlavě." (Rimbaud) a že jeho inspirací jsou hlavně ženy v různých svůdných podobách a rozkošných maskách s espritem, které se nijak nepodobají asexuálním a domněle emancipovaným feministickým monstrům s bicepsy, jejichž názory jsou v harmonickém a nepřetržitém souladu s nikdy nezpochybňovaným orákulem matrón v posledním čísle časopisu Elle.;)

A aby to bylo zajímavější, tak kdo první uhádne jméno básníka, má u mě flašku šampaňského.;)

Když obemknu tvá zápěstí
tak útlá,
že kvítí závidí jim -
proč cítím
na liduprázdném náměstí
srdce tvého
nezapomenutelný útlak
navždy zapomenutého?

Nezasel jsem, co sklidím.
Nesklidím, co jsem zasel.
Budu však vonět jitřním kvítím.
Posté. A znova. A zase.

A krveprolitím.

Jestliže potřebujete stejně jako já synchronizovat obsah různých adresářů mezi PDA a počítačem, tak určitě používáte nějaké vlastní utilitky, protože ActiveSync je omezen na jeden pevně určený výchozí adresář. Dají se sice upravit registry a přesvědčit tím ActiveSync, že má soubory hledat jinde, ale podpory více složek stejně nijak nedosáhnete.

MobSync je prográmek, který tuto nedokonalost řeší. Stáhnout si jej můžete z jeho domovské stránky, pouze se nelekněte japonských znaků.:)

Uživatelské rozhraní MobSyncu zdařile imituje styl spráce s ActiveSyncem, takže ovládání je pro každého intuitivní.

Aby došlo k synchronizaci adresářů, musíte vytvořit tzv. joby, kterých může být libovolný počet. Při zakládání nového jobu zadáte jen jeho název, cestu ke složce na PC, cestu ke složce na PDA a vyberete si typ synchronizace (obosusměrná, jednosměrná -PDA, jednosměrná -PC). Dále můžete určit masky souborů, které nemají být do synchronizace zahrnuty a zvolíte, zda si přejete synchronizovat soubory automaticky při každém spojení s PDA, nebo manuálně po požadavku uživatele.

MobSync je stabilní a kvalitní software i v aktuální verzi 0.9 a doporučuji jej každému majiteli PDA alespoň vyzkoušet.

Dokážete najít dva ekvivalentní zápisy zámku (lock) v metodě AtomicOperation?

    class  AtomicTest
    {
        private int x = 0;
        private int y = 0;
        public void AtomicOperation(int arg)
        {
            lock(this)
            {
                x += arg;
                y += arg;
            }
        }
    }

Roman Pichlík svým nevinným povzdechnutím nad JAVA komunitou a srovnáním podpory Microsoftu a SUNu spustil diskuzi nad .Net komunitou, přidal se i Slavo, a celé to vyústilo v půvabné hledání nejzasloužilejšího iniciátora a šikovatele .Net komunity. Asi se budou udělovat medaile nebo jiné lukrativní benefity, protože jinak by se tomu určitě všichni zainteresovaní nevěnovali s takovým zaujetím. Mám pro všechny dobrou zprávu, protože znám jasného vítěze - medaile budou muset být expresně poslány vývojovému týmu Microsoftu odpovědnému za .Net Framework, protože by jinak MS komunita postrádala předmět, kolem kterého se nyní tak ráda "seskupuje", a s tichou závistí by jen mohla pozorovat, jak jim ze stále vzdálenějších a lepších SW zítřků spokojeně kynou JAVA programátoři, kteří jsou šťastní, že jejich technologie nemá žádnou konkurenci a prosazuje se navzdory vlastnímu pomalému technologickému vyspívání, liknavosti a neskutečné marketingové neschopnosti SUNu.;) .

Původně jsem na spot o .NET komunitě ani nechtěl reagovat, ale při přečtení si svého jména ve spotu Michala, se s ohlušující intenzitou rozezněly moje interní kontrolní mechanismy citlivé na každý kolektivní patos a identifikaci s nějakou skupinou.

Necítím se být exponentem žádné skupiny a dá snad Bůh, že jím nikdy nebudu. V tomto konkrétním případě hlavně nevím, co si mám pod .NET komunitou představit. Čechy jsou tak malé, že mi označení komunita nepřijde moc přiléhavé, protože na konferencích, blogu nebo v diskuzích pod články potkávám většinou stále stejnou skupinku lidí a i když vím, že pasivně se účastní všech aktivit (zní vám to také tak protismyslně?) mnohem více lidí, zdráhal bych se na ně alespoň prozatím použít slovo komunita. Pro mě jde o skupinku lidí se zájmem, ať už profesionálním (většinou) nebo nadšeneckým o .Net, ale těžko z toho vyvozovat, že jde o lidi, kteří by k sobě měli blízko, sdíleli názory, protože tohle vše mi evokuje pojem komunita a myslím, že zakládat lidské vztahy na něčem tak banálním jako je technologie snad ani nemá cenu. Řekněme, že spíše než komunitu připomínáme zájmový spolek jako jsou filatelisté nebo spolek přátel žehu:)

V čem bych viděl opravdový smysl takového spolku? Ve vytvoření takové atmosféry, kdy by si blog nebo jinou vlastní tribunu založili další zajímaví, ale zatím skoro neviditelní lidé (zvykem je nejmenovat, ale snad se nebudou zlobit - namátkou Zbyšek Hlinka, Petr Zahradník, Milan Múčka).

Ještě k tomu rozporu na Michalově blogu. Pro mě je zřejmé, že Javistům chybí nějaký nový "Michal Bláha", který by tvrdohlavě šel za svým cílem a nezištně by nabídl hostování blogu a dalších aktivit všem, kteří projeví zájem. Od minulého roku (a možná i dříve) je patrný silný zájem českého Microsoftu na zlepšení přímé komunikace s vývojáři a díky lidem jako je Honza Šeda (teď mě napadá, proč ty Honzo nemáš ještě blog? ;)), Michael Juřek, Jirka Burian a mnoho dalších se to opravdu daří. Já samozřejmě nevím, jestli třeba Michael Juřek nebo Petr Lazecký blogují proto, že Microsoft ústy Billa Gatese začal považovat blogy za účinný nástroj zakořeňování povědomí o svých produktech, nebo jde čistě o jejich soukromou iniciativu, ať tak či onak, tyto motivace jsou mi zcela volné - důležité je, že tyto blogy existují a že si na nich každý může vybrat články podle svého naturelu. Takže v činnosti Michala Bláhy a v působení Microsoftu je znát stejný zájem - poskytnout prostor vývojářům a hledat, kdo učinil víc, je asi nesmyslné a neplodné. Oba póĺy jsou komplementární a podmiňují se navzájem - nadšení jednotlivců v Microsoftu a mimo Microsoft i finanční, marketingová a manažerská záštita Microsoftu.

Líbí se mi, že tuhle diskuzi otevřel spot Romana Pichlíka - kovaného Javisty.;) Od prvního spotu svého blogu jsem byl proti budování ghet a ohrádek malých omezených prasátek-vyznavačů jediné správné technologie. Už jsem naznačoval výše, že nemám rád žádné kolektivní akce, proklamace a závazky. Myslel jsem tím také to, že občas se u některých lidí vynoří pochybnosti, zda se může MVP vůbec snažit psát objektivně a jestli již není tak svázán s Microsoftem, že mu jeho mozek před každý názor nejdříve vygeneruje stylové logo Windows, které působí jako autokastrační filtr nepatřičných myšlenek. Mám k MVP ocenění asi trochu jiný vztah než třeba Slavo. Slavo několikrát psal (promiň Slavo, jestli to nebude úplně přesné, ale přesný citát jsem na tvém blogu nedohledal), že chce působit v konferencích, protože chce být "valuable" a dostát tak titulu. Můj názor je, že MVP titul je udělován za činnost v předchozím roce a svého nositele k ničemu nezavazuje - pro mě je tento pocit důležitý, protože nezávislosti v konání, chtění a sebeprezentování, a to i tehdy když by mělo jít jen o iluzi nezávislosti ;), se nikdy nevzdám, protože jen těžko bych mohl žít s pocitem, že se ode mě něco vyžaduje a že nemám na výběr. Když mě přestane bavit psaní do konferencí nebo psaní do blogu, nebudu se nikoho ptát, co smím nebo nesmím, a proto ani nikdy nechci být s žádnou skupinou nerozlučně spojován jako její ikona. Jsem závislý jen na svých individuálních rozmarech, (pravda, teď i na rozmarech své dcerky:) ), a ne na rozmarech žádné, byť sebelepší komunity. A doufám, že je tomu tak u každého z vás. :)

P.S: Případné a v poslední době oblíbené tipy na velikost mého ega od vyznavačů anonymního bezbřehého kolektivismu jsou vítány.:)

UPDATE: Aby nedošlo k dezinterpretaci spotu. V poslední části jsem chtěl říct, že bez ohledu na různé postoje ke komunitě, jsou všichni MVP ve svých názorech na Microsoft ponecháni napospas jen sami sobě.

Tento spot přímo navazuje na starší spot o nejčastějších problémech v .NET Remotingu.

Dotazy v konferencích se často týkají událostí. Důvodem je hlavně to, že mnoho knih (namátkou třeba Building XML Web Services for Microsoft .Net platform) obsahuje “postup” pro rozchození události, který nefunguje. V čem je problém?

Když ve vzdáleném serverovém objektu nadeklarujete událost a pokusíte se k ní zaregistrovat delegáta ukazujícího na metodu na klientovi, dostanete při běhu aplikace výjimku, že se nepodařilo nahrát assembly s typem, ve kterém se nachází klientská obslužná metoda události. Server odmítne registraci delegáta u události, protože nedokáže ověřit signaturu metodu, na níž odkazuje delegát - server nemůže nalézt assembly s typem, ve kterém je deklarována metoda, protože assembly je známa a rozmístěna jen na klientovi.

Správný postup při deklaraci a používání událostí v .NET Remotingu

1. Vytvořte jednu assembly se serverovým objektem a nadeklarujte serverové události. Assembly umístěte pouze na serveru.
2. Vytvořte assembly, v níž bude sdílená třída s obslužnou metodou serverové události a dále bude třída obsahovat událost vlastní, která bude stejného typu jako serverová. V těle obslužné metody serverové události pouze vyvolejte událost vlastní - lokální a přepošlete argumenty obdržené ze serveru. Assembly umístěte na server i na klienta, protože klient si zaregistruje obslužnou metodu sdíleného typu k serverové události (v té chvíli již server dokáže ověřit signaturu metodu a nahrát typ, ve kterém je metoda deklarována) a současně si klient přihlásí odběr lokální události ze sdíleného typu a takto zprostředkovaně zpracuje událost ze serveru.
3. Vytvořte klientskou assembly. Assembly umístěte pouze na klienta.

Dalším problémem u vzdálených událostí je korektní ošetření stavu, kdy se klient odpojí a na serveru zůstane zaregistrován delegát (například spadne spojení). Aby nedošlo k výjimce na serveru při pokusu distribuovat událost, tak jako nejjednodušší cesta se nabízí dekorování obslužné metody na klientovi atributem OneWay - atribut způsobí, že server ignoruje všechny návratové hodnoty a výjimky z metody. Velkou nevýhodou je ale hromadění delegátů ukazujících do "prázdna" a tím zvýšená režie na distribuci každé události. Lepším řešením je ruční vyvolání každého delegáta registrovaného k události a po odchycení výjimky vyřazení delegáta z další distribuce událostí.

public void OnServerEvent(EventArgs e)
{
    Delegate[] delegatesList = ServerEvent.GetInvocationList();
    foreach(ServerEventHandler clientDelegate in delegatesList)
    {
        try
        {
            clientDelegate(e);
        }
        catch
        {
            ServerEvent -= clientDelegate;
        }
    }
}

Pár námětů na zamyšlení pro produktové manažery v Microsoftu ohledně rozšiřování BizTalku 2004 a "evangelizaci" jeho schopností a hranic. Jedná se o moje zkušenosti z prezentace možností BizTalku u jednoho klienta a dále z obecné konzultace o integraci aplikací přes XML. Posluchači byli z vyššího IT managementu. Konzultace většinou žádné nedělám, ale o projekt na BizTalku bych měl velký zájem, takže jsem udělal výjimku.;)

Výsledky jsou ale z mého pohledu tristní.

1. Největší zájem o BizTalk mají pobočky zahraničních firem, které chtějí integrovat nebo nahradit kvanta pidi aplikací na Lotus Notes.
2. Někteří zákaznící si myslí, že BizTalk=XML a XML vyléčí během jednoho dne všechny potíže při výměně dat s partnery. Bez námahy, programování atd.
3. Jiní zákaznící považují BizTalk za CASE nástroj pro návrh procesů, protože obsahuje Orchestration Designer!
4. BizTalk je v mysli mnohých také spjat s řízením projektů. Možná by mohl Microsoft zapracovat na posílení povědomí o svých serverových produktech a prodal by minimálně pár licencí na MS Project Server.
5. Také zaznělo, že BizTalk je nástroj pro vytváření OLAP kostek. Sice v něm tuto funkčnost naleznete, ale asi nikdo si nebude BizTalk kupovat jen kvůli OLAPu.

Konzultace se většinou nesly v duchu seznamování se základními principy SOA, webových služeb, "enterprise" integrace aplikací a většinu přítomných to evidentně zaujalo, hlavně když zjistili, že, jak již předtím instinktivně tušili, SOA a a potažmo BizTalk jim pomůže vyřešit jejich problémy s integrací mnoha a nejen Lotus Notes aplikací.

Pro mě je zřejmé, že potenciál k rozšiřování BizTalku v Čechách je, jen Microsoft zatím nedostatečně u zákazníků zmiňuje všechny přednosti a hlavní rysy BizTalku. A myslím, že si to tak skvělý produkt jako je BizTalk opravdu nezaslouží:(

Bonviván nové zkomercionalizované éry - milovník dobrého jídla, pití, drahých aut a pěkných holek. Vývojařinu si vybral, protože sní o zbohatnutí na jednom veleúspěšném projektu, které mu umožní konečně vést opulentní život rentiéra naplněný rozkošemi, z nichž tou nejlepší je soukromý a 24 hodin přístupný harém plný luxusních a roztoužených děvek. V mládí sbíral zkušenosti v zahraničí. Od té doby přesně ví, jak musí vývoj vypadat a v každé fiirmě své názory s mondénní a neodolatelnou gestikulací prosazuje. Vždyť je světák, žádná provinční krysa, a tak mu jeho názory všichni baští. Je freeelancer za všech okolností, zaměstnanecký poměr neuznává, protože v podvědomí mu zastydl starý dobrý twisťácký slogan "Nevaž se odvaž se". Zásadně dává nerealistické odhady své výkonnosti, takže ze 14 dnů práce sjednané se časoprostorovou trhlinou stává měsíc a půl práce fakturované. Ochomýtá se rád okolo návrhu aplikací, ale jeho nápady musejí být cenzurovány, protože ten lehkomyslný a přelétavý duch neriskuje nouzové přistání v nudné realitě, takže v praxi aplikaci pro současně přihlášených 1000 uživatelů nonšalantně dimenzuje na dva. Vyznačuje se rozvinutým pátým smyslem - schopností zvolit při návrhu vždy to nejméně dobré řešení, takže jeho kolegové žijí v nejhorším ze všech možných softwarových světů.

Jeho život neodvolatelně nabírá komediálně baladický ráz - místo dobrého jídla a pití mu roste panděro z přepálených jídel v nevalných hospodách, místo pěkných holek si ho vytipují třetiřadé odkvétající kurvičky a místo tuningu drahých aut tuní barvičky uživatelských rozhraní, v nichž se lesknou zbytky jeho estetického citu orientovaného od mládí na orientální krásu.

Arivista - povýšenec v IT oblasti, jehož vykulené oči a těkavé pohledy svědčí o tom, že by se lépe cítil při obdělávání domácího úhoru s bramborami než při programování. Je nesmělý a bázlivý, takže k jeho nástupu dojde spíše za nějaké šťastné konstelace hvězd, například když se za něj přimluví kolega, než že by se o něj přetahovali lovci mozků. Je ambiciózní, ale chybí mu talent, který vyvažuje svou přizpůsobivostí, takže si ve firmě nalezne své teplé místečko, ve kterém píše stále dokola ten samý kód. Nadřízení jej mají rádi, protože v něm je něco z lokajského charakteru, který ví, že vrchnost nebo její novodobý dědic má vždy pravdu. Pamatuje si, odkud přišel a že je profesionálním vývojářem spíše náhodou, takže jeho hlas se ozve vždy jen na obranu průměrné a šedé masy a líbí se mu vše, z čeho se vám zvedá žaludek - je to takový typický natěšený divák silvestrovských orgií na Nově a obdivovatel "originálního humoru" Petra Novotného. Skoro vždy stojí na straně většiny, aby nebyl nucen obhajovat svůj postoj nebo nést odpovědnost. Rozplizlé maso bez názoru. Proto jsou jeho zaklínadly praktičnost a jednoduchost, takže návrhy složitých aplikací nikdy dopodrobna nepochopí a ani nemůžete čekat, že sám přijde s nějakým nápadem. Je jen spokojeným kolečkem v hodinovém strojku, jímž je SW firma, a to kolečkem, které permanentně variuje z kolegů vycucané znalosti. Ač totiž není Sokratem promenádujícím se po tržišti, tak se neustále snaží, jak věčně hladová předzvěst kobylek z Apokalypsy, vyluxovat znalosti od svých kolegů. V období periodického návalu jeho ctižádosti a pod ochrannými křídly svého nadřízeného se snaží rýt i do vaší práce, aby se přiživil na vašem talentu, ale jeho argumenty jsou tak ploché a bez vazby na probíranou věc, že všem připomene jen legendární opožděnou postavu jménem Mlha z filmu Marečku, podejte mi pero. Na rozdíl od Bonvivána jde ale o spokojeného člověka, který je rád, "že to někam dotáhl".

Čerstvý absolvent ČVUT nebo MatFyzu - vzdělaný člověk, který se sice na úvodní pohovor dostaví s dvouhodinovým zpožděním, protože pro něj čas není rozhodující veličinou, ale z každého jeho gesta cítíte, že za ním stojí perfektně naprogramovaný stavový automat a že jeho nositel je sám prvním hybatelem a demiurgem svého chladně dokonalého racionálního světa. Je inteligentní a programování komerčních aplikací by zvládl jednou setinou výkonu svého velkokapacitního mozku. Bohužel, když mu objasníte, že pod komerční aplikací si nepředstavujete dva roky psanou prognózu úbytku ozonové vrstvy v dalších 20 letech, protože o ni pro něj velmi překvapivě nejeví žádný náš zákazník zájem a není tedy ochoten její vývoj sponzorovat, odejde do vědeckého ústavu, kde se může lépe realizovat.