Protože kolegové v diskuzi pod původním spotem podrobně rozebrali všechny aspekty vztahu Include a Extend v případech užití,  je tento můj spot z větší části sumarizující. V čem tedy byl "chyták"? Cílem hádanky bylo upozornit na to, že vztahy Include a Extend nemusejí být tak jednoduše rozpoznatelné, jak se dočtete v různých rychlopříručkách,  a také jsem chtěl, abyste si všimli, že vztah Extend bylo bylo příjemné zpřesnit tím, co sám pro sebe nazývám "anonymní datové sloty".

Tak toto byl začátek dvoustránkového spotu, který se mi podařilo omylem smazat. :-( Protože už se mi nechce teď psát celý spot znovu, tak jen v krátkosti zrekapituluji, čeho se hádanka týkala.

Specifikace UML popisuje vztahy Include a Extend takto:

"Include is a directed relationship between two use cases, implying that the behavior of the included use case is inserted into the behavior of the including use case. The including use case may only depend on the result (value) of the included use case. This value is obtained as a result of the execution of the included use case."

"This relationship specifies that the behavior of a use case may be extended by the behavior of another (usually supplementary) use case. The extension takes place at one or more specific extension points defined in the extended use case. Note, however, that the extended use case is defined independently of the extending use case and is meaningful independently of the extending use case. On the other hand, the extending use case typically defines behavior that may not necessarily be meaningful by itself. Instead, the extending use case defines a set of modular behavior increments that augment an execution of the extended use case under specific conditions. Note that the same extending use case can extend more than one use case. Furthermore, an extending use case may itself be extended."

V hádance nemohl být vztah mezi případem užití 'Založení objednávky' a 'Platba kartou' Include ani Extend. Include nelze použít, protože máme i jiné typy plateb, a případ užití Platbu kartou tedy nelze vložit povinně (dalším typem platby bude třeba dobírka - žádné záludnosti ohledně plateb jsem přichystány neměl, jen jsem chtěl, abyste se jako správní analytici pídili po podrobném zadání ). Nejedná se ale ani o vztah Extend, protože rozšířený případ užití nijak nezávisí na rozšiřujícím případu užití a nemůže číst žádné jeho "návratové hodnoty"  - pro nás to znamená, že nezjistíme, jestli platba prošla.

Řešením je vytvoření nového abstraktního případu užití nazvaného třeba 'Kontrola platby', který přes vazbu Include provážeme s případem užití 'Založení objednávky' . Konkrétními potomky budou "Kontrola platby kartou", "Kontrola ostatních typů plateb". Vazba Include nám dovoluje číst návratovou hodnotu vloženého případu užití. V alternativním toku událostí případu užití  'Založení objednávky' podle vybraného typu platby vložíme konkrétní případ užití a dle výsledku vkládaného případu užití dokončíme hlavní tok událostí. Když neprojde platba kartou, můžeme zákazníkovi nabídnout výběr jiného typu platby.

Hlavně ale platí - celá hádanka i její řešení je jen hříčka bez užitku pro zákazníka, která demostruje, jak lze i méně časté vztahy řešit běžnými výrazovými prostředky jazyka UML. Stále platí, že vazby Include, Extend ani gen-spec zákazníkovi raději moc neukazujte, jestliže  nechcete zbytečně trávit čas vysvětlováním vztahů, které jsou pro projekt málo podstatné a pro zákazníka samotného většinou jen iritující.

Tady je malý výběr z programů, které mám nainstalovány na MDA Variu (Qtek 9100).

1. Navigační aplikace TomTom - pro Čechy i další země jedna z nejlepších navigačních aplikací. S pomocí TomToma jsem najezdil už pěkných pár tisíc km a kromě drobných nedostatků, které se najdou v každé aplikaci, musím jeho autory jen chválit. Bez navigace už nikdy jezdit nebudu a papírové mapy považuji již jen za vysloužilou archiválii hodnou možná tak piety, ale nehodnou další aktivní služby.  Výhodou TomToma také je, že se dá již koupit oficiálně i v Čechách - viz třeba obchod společnosti Sunnysoft. Pro Čechy doporučuji sehnat mapový balík PL-CZ-SK-HU verze 645.
   
2. MChat - zdarma dostupný a přijatelně spolehlivý klient pro ICQ.  Ovládání by mohlo být lepší - v aktuální verzi se neobejdete bez vytažení dotykového pera, což trochu degraduje požitek z pohodlí integrované HW klávesnice. :-(
   
3. eWallet - graficky povedený program pro správu "tajných informací" jako  jsou přístupová hesla, PINy nebo  údaje o platebních kartách. Jen nesmíte zapomenout to jediné důležíté vstupní heslo do programu. :)
   
4. CheckNotifications - program pro zobrazení notifikací, který červeně odliší duplicitní notifikace a jedním tlačítkem v něm také duplicitní notifikace smažete. Notifikace je operačním systémem Windows Mobile založena interně vždy, když potřebujete systému "říci" - v určitou hodinu nebo po výskytu nějaké události (třeba probuzení systému) něco udělej (zapni budík, spusť program...).
   
5. SmartsKey  - volně dostupný program, který KONEČNĚ z MDA Vario udělá zařízení, jež se dá ovládat jednou rukou. Jednou z nejlepších funkcí je, že tlačítka na zvyšování/snižování hlasitosti můžete v jiných aplikacích než jsou telefon a Today obrazovka používat pro posun textu. Funkce SmartsKey by měly být integrovány ve Windows Mobile hned od Microsoftu a nechápu, proč tomu tak není.
   
6. SPB Diary - program, který na obrazovku Today integruje úkoly, kalendář, kontakty a poznámky. Integrace je oproti pluginům dodávaným přímo s Windows Mobile mnohem dokonalejší a většinu činností s PIM položkami zvládnete rovnou z Today obrazovky. Nechcete-li požívat funkcemi překypující programy, jakými jsou Pocket Informant nebo Agenda Fusion, a dáváte přednost jednoduššímu uživatelskému rozhraní, je program SPB Diary dobrá volba.
   
7. SPB Pocket Plus  - SPB Pocket Plus je program od firmy, která vytvořila SPB Diary,  a i přes nějaké chybky, na které narazíte při delším používání, jde o program, který by měl mít nainstalován každý majitel zařízení s Windows Mobile. Pocket Plus umožní vytvářet zástupce na programy i různé speciální "akce" (regulace podsvícení displeje apod.) přímo na Today obrazovce v uživatelsky definovaných záložkách, do horní části obrazovky přidají nevtíravý indikátor stavu baterie, obsahují skvělý task manager a mohou spustit zařízení v nouzovém režimu + další menší vylepšení systému. Nouzový režim oceníte hlavně tehdy, když si nainstalujete nějaký špatně napsaný Today plugin, který způsobí, že zařízení po "soft resetu" nenaběhne. Když byste neměli SPB Pocket Plus, jediným řešením je "hard reset" se všemi následujícími otravnými novými instalacemi všech programů. Pozor na to, že nouzový režim na starších verzích SPB Pocket Plus nemusí na Variu fungovat správně. Paradoxně pak je zapnutá podpora nouzového režimu příčinou vynuceného "hard resetu".

Po základní analýze jste zjistili, jak zákazníci vašeho klienta vytvářejí objednávky:

"Zákazník v našem obchodě vybírá zboží a poté si může vybrat, jak jej uhradí. Jedním z možných typů platby je platba kartou. K založení objednávky dojde pouze tehdy, pokud zadané údaje o platební kartě jsou platné, zákazník má dostatečnou hotovost na účtu a platba tedy projde."

Řekněme, že z těchto údajů vytvoříme (kromě dalších, zde nezmiňovaných) dva případy užití:

1. UC001 - Založení objednávky zákazníkem
2. UC002 - Platba kartou

Jaký vztah je podle UML mezi těmito případy užití ? Odpověď není tak jednoduchá, jak se může na první (a dokonce i druhý a ležérní třetí) pohled zdát...

I když většinou žádné blogy neodporučuji, pomineme-li jako implicitní doporučení můj blogroll v pravé části stránky, a dokonce ani žádné nehaním, rozhodl jsem se při blížícím se dvouletém výročí mého vstupu do blogosféry udělat výjimku.

Tip 1 - Borkův blogovníček - Borek píše spoty o počítačích, programování (PHP, .Net Framework), škole (VŠE) a zatím jsou sice jeho spoty sice spíše extenzivní než intenzivní, ale už teď je z nich patrné, že jejich autor není a a nebude žádný zoufalý "truhlík" bez názoru, jehož blog by byl archaickou manufakturou specializovanou na přeťukání zpráv z oficiálních médií nebo tupým seznamem linků z jiných blogů.

Tip 2 - Chorobovýplody - Blog Petra Lazeckého na serveru Vyvojar.cz sice není žádnou horkou novinkou, ale lidé vyvíjející na MS technologiich by jej měli číst povinně.  Články o C++/CLI nebo o "odvšivování" aplikací patří k tomu nejlepšímu, co se dá v Čechách o tématu nalézt,  a kvalitou svých spotů Petr několikanásobně převyšuje běžnou úroveň článků na vývojáři.

Tip 3 - GeoN - a něco ze zcela jiné oblasti. GeoNův blog je pro mě mimořádným "úkazem" na českém internetu. Nestává se často, aby si člověk s tak skvělým všeobecným vzděláním založil vlastní blog. GeoNův blog není pro každého a při jeho čtení se budete často rozčilovat, že autor občas vynáší apodiktické soudy, aniž by je pořádně zdůvodnil, nebo že laxně interpretuje pojem "pravda" a různými "oslími můstky" kritizuje pak i ostřelováním ze zálohy koncepci "metafyzické" a potažmo "vědecké" pravdy. Rozčilenost je alespoň u mě signálem, že se setkávám s textem, který mě nenechává lhostejným. GeoNa doporučuji - zapomeňte na hloupé a únavné přednášky o politologii nebo filosofii a nechte na sebe působit texty, kde myšlení "žije" a ne se jen konzervuje a zabíjí tupým  přemíláním nudných postulátů a exhumací myšlenek jiných, jak tomu mnohdy stále je hlavně na akademické půdě. Opakování totiž není matkou moudrosti, což se nám snaží vnutit  ty milé, labilní a intelektem většinou nevynikající paní učitelky ze ZŠ, ale jak věděl už Ladislav Klíma, opakování je jen matkou debility...

Určitě z blogu doporučuji alespoň dva články, které mě velmi zaujaly:

...Hierarchie parazitismu (až přízračně pravdivé postřehy o společnosti)
GeoNova volební kampaň 2006

A jaké typy blogů nemám rád? O jednom typu jsem se už zmínil. Patří do něj blogy, které mě vždy utvrdí ve víře v existenci dávicího reflexu. Jsou to blogy a články naplněné jen dalšími a dalšími únavnými seznamy odkazů, mezi které ti chytřejší alespoň občas hodí nějakou slovní vycpávku. Takových "blogů"  stále přibývá a já jsem nikdy nepochopil, proč jejich autoři sami sebe dobrovolněvystavují na moderním pranýři,  nad nímž je přibitý nápis "nic neumím, nic nedovedu, tak aspoň odkážu na ty ostatní". Moderní forma veřejného sebemrskačství...

Dalším typem blogů, které se mi nelíbí, ale které mají asi velkou čtenářskou základnu, jsou blogy se spoty, které se skoro vždy "vezou" na nějakém "aktuálním" společenském tématu a které využívají laciných titulků k nějakému triviálnímu sdělení, jehož napsání muselo autorovi trvat asi 30s, do kterých můžeme započítat i spuštění počítače z hibernovaného stavu. Hlavním znakem blogu je za všech okolností názorová průměrnost - výhodou je, že když na blog přijdete třeba pro roce, nic vás nepřekvapí a vše je stále při starém a můžete si oddechnout, že starý dobrý středostavovský svět otce Kondelíka stále žije. Vyměnily se jen nepodstatné rekvizity, Knedlo Zelo Vepřo doplnila třeba Fabia nebo Roomster. Typický zástupce - Laco stále bloguje.

U posledního blogu, který nemám rád,  jsem na vážkách. Myslím, že ani nejde o "typ" blogu, protože Letinka je unikátním a hýčkaným exemplářem na českém internetu a způsob jejího psaní nejde jednoduše převést na určitá pravidla, ani není snadné v něm najít nějakou šablonu nebo vyčpělou šmíru jako u předchozího typu blogu. Když jsem ale uvažoval, proč zrovna mě Letinka neoslovuje, musím říci, že nemám rád typ psaní, kde vládne cosi, co bych nazval "násilně předzjednanou harmonií". Její spoty se snaží být až příliš "tolerantní" a "moudré", nanejvýš pouč(e)né a "laskavé". Ale ta laskavost je přeslazená, takový Svěrák dovedený ad absurdum, a čiší z ní, tu více, tu méně,  že je jen speciálním a dovedně smíchaným destilátem připraveným pro vstřícně naladěné internetové publikum. Za čpící pachutí laskavosti tušíme nepřirozenou  a záměrně zvolenou stylizaci, která je neorganicky naroubována na osobnost, jež je mimo sféru internetu určitě citově i intelektuálně mnohem bohatší a zajímavější, než nám předvádí ve své zbytečné a občas i nevkusné internetové masce. Někdy mi přijde, že Letinka musí mít záměrně ve spotech "lehký žal", aby se jí nad obdivnými komentáři dojatých trumberů mohl rozlehnout v hrudi "hluboký smích" z emocionálně deprivovaného a šíleného světa, který si nakloníte na svou stranu jednou "cituplnou" či sentimentální větou. Kýč na druhou.

V souvislosti s uvedením generiky v .NET Frameworku se v různých článcích dočtete, jak generika usnadní vytváření a použití typových kolekcí. To je sice pravda, ale v článku se kromě zjednodušených příkladů a frikulínských hlášek o dokonalosti .NETu 2.0 z úst (respektiva pera) excitovaných jedinců po právě dokonaném intimním styku se softwarovou emanací božstva Microsoftu málokdy dovíte, jak by taková typová kolekce měla vypadat v běžné aplikaci.

Proč nevyhovuje obyčejné použití generického typu List? (deklarace typové kolekce objednávek ve tvaru List<Order> orderCollection = new List<Order>()).

• Jednou z dobrých praktik u generik je co nejvíce před uživateli (dalšími vývojáři) skrývat informaci, že pracují s generickým typem. Ač mně syntaxe pro práci s generickými typy připadá intuitivní, nemusí si to myslet všichni, a mnoho vývojářů stále asi raději používá důvěrně známý kód OrderCollection orderCollection = new OrderCollection() místo výše zmíněného kódu List<Order> orderCollection = new List<Order>()).  Tento požadavek by ale List<T> splnil  - typová kolekce může být potomkem List<T>.
  
• Ve třídě List nejsou metody Add a Remove virtuální. To znamená, že nemůžete po přidání nebo odebrání položky z/do kolekce vyvolávat vlastní události. A to je problém, protože po přidání/odebrání položek z kolekce můžeme chtít nastavit/zrušit rodiče nebo přepočítát sumární hodnoty za položky v kolekci apod.

Bázová třída pro všechny kolekce, kterou používám, je otevřeným generickým typem a jejím předkem je třída Collection<T> z jmenného prostoru System.Collections.ObjectModel. Třída Collection<T> nabízí virtuální chráněné metody InsertItem a RemoveItem, ve kterých můžete vyvolávat potřebné události. Jestliže používate návrhový vzor Layer SuperType a máte tedy jednu bázovou třídu pro všechny business objekty (BusinessObjectBase), je vhodné, aby bázová třída pro kolekce kladla na generický typ T omezení, že musí být potomkem třídy BusinessObjectBase. Omezení slouží k tomu, abyste ve svých kolekcích mohli intuitivně používat všechny atributy a metody deklarované na úrovni společného předka BusinessObjectBase.

Kód kolekce:

   public class BusinessCollectionBase<T> : Collection<T> 
                                        where T : BusinessObjectBase
    {
        #region Events
        public event EventHandler<CollectionChangeEventArgs> ItemAdded;
        public event EventHandler<CollectionChangeEventArgs> ItemRemoved;
        #endregion Events
        #region Protected methods
        /// <summary>
        /// Přidání položky do kolekce
        /// </summary>
        /// <param name="index">Index položky</param>
        /// <param name="item">Vkládaná položka</param>
        protected override void InsertItem(int index, T item)
        {
            base.InsertItem(index, item);
            OnItemAdded(new CollectionChangeEventArgs(item));
        }

        /// <summary>
        /// Přidání položky do kolekce
        /// </summary>
        /// <param name="index">Index položky</param>        
        protected override void RemoveItem(int index)
        {
            T item = this[index];
            base.RemoveItem(index);
            OnItemRemoved(new CollectionChangeEventArgs(item));
        }

        /// <summary>
        /// Metoda odpovědná za vyvolání události ItemRemoved
        /// </summary>
        /// <param name="e">Argumenty události</param>
        protected void OnItemRemoved(CollectionChangeEventArgs e)
        {
            if (ItemRemoved != null)
            {
                ItemRemoved(this, e);
            }
            
        }
        
        /// <summary>
        /// Metoda odpovědná za vyvolání události ItemAdded
        /// </summary>
        /// <param name="e"></param>
        protected void OnItemAdded(CollectionChangeEventArgs e)
        {
            if (ItemAdded != null)
            {
                ItemAdded(this, e);
            }
         
        }
        /// <summary>
        /// 
        /// </summary>
        /// <param name="id"></param>
        /// <returns></returns>
        public virtual T FindById(Guid id)
        {
            List<T> mylist = (List<T>) Items;
            T objectMeetsCriteria = null;
            objectMeetsCriteria = mylist.Find(delegate(T iterObject)
                                  {
                                      if (iterObject.Id == id)
                                      {
                                          return true;
                                      }
                                      else
                                      {
                                          return false;
                                      }
                                                                
                                  });

            return objectMeetsCriteria;
        }

        /// <summary>
        /// Nalezení všech objektů splňujících zadanou podmínku
        /// </summary>
        /// <param name="criteria">Podmínka výběru</param>
        /// <returns>List s objekty, které splňují zadanou podmínku</returns
        public virtual List<T> Find(Predicate<T> criteria)
        {
            List<T> mylist = (List<T>) Items;           
            return (mylist.FindAll(criteria));
            
        }
        
        /// <summary>
        /// Spuštění akce nad všemi elementy v kolekci
        /// </summary>
        /// <param name="action">Akce, která se má provést</param>
        public virtual void ForEach(Action<T> action)
        {
            List<T> mylist = (List<T>)Items;
            mylist.ForEach(action);            
        }
    
        #endregion Protected methods
    }
}

Jak vidíme:

1. Třída BusinessCollectionBase je potomkem třídy Collection<T> a vyžaduje, aby typ T byl vždy potomkem BusinessObjectBase. Motivace pro toto rozhodnutí jspu popsány výše.
   
2. Nadeklarovali jsme dvě události ItemAdded a ItemRemoved, které jsou vyvolávany v přepsaných metodách InsertItem (ItemAdded) a RemoveItem (ItemRemoved). Pokud bych měl zájem, mohu jednoduše přidat i události vyvolávané před přidáním/odebráním položky z kolekce.
   
3. Do rozhraní BusinessCollectionBase jsem také přidal několik zajímavých metod.
   1. Metoda FindById nalezne podle předaného Id (unikátní identifikátor instance) objekt v kolekci. V této metodě opět používáme nové konstrukce z .Net Frameworku 2.0. Implementační objekt kolekce (starý známý List<T> ) vystavuje metodu Find, která očekává generického delegáta Predicate z jmenného prostoru System.
      public delegate bool Predicate( T obj);
      Delegát Predicate je "ukazatelem" na metodu, která očekává jeden generický argument T a vrací true nebo false. Delegát Predicate tedy zastupuje metodu s podmínkou, která je pro předaný argument obj pravdivá nebo nepravdivá. My pro vytvoření podmínky použijeme anonymní metodu, která vrátí true pouze tehdy, když se Id objektu v kolekci shoduje s předaným Id. Atribut Id u generického typu T kolekce můžeme používat právě proto, že jsme zavedli pro typ T omezení (musíš být potomkem  BusinessObjectBase) a atribut Id je deklarován ve třídě BusinessOBjectBase.
      
   2. Pro pokročilejší operace s elementy kolekce jsme z objektu List<T> zveřejnili metody FindAll A ForEach. Metoda FindAll podle předané podmínky (delegát Predicate) nalezne a vrátí všechny objekty, které jí vyhovují. Metoda ForEach spustí pro všchny elementy v kolekci "akci - činnost" implementovanou v metodě, na níž "ukazuje" další užitečný delegát Action<T>.

      public delegate void Action<T> ( T obj);

      Když tedy budete chtít všechny objekty v kolekci zrušit, místo psaní cyklu foreach napíšete kód podobný tomuto:

      myCol.ForEach(delegate(OrderItem item)
      
                  {
      
                       item.Discard();
      
                  });
      

Vytváření vlastních typových kolekcí je jednoduché:

    /// <summary>
    /// Kolekce objektů OrderItem
    /// </summary>
    public class OrderItemCollection : BusinessCollectionBase<OrderItem>
    {

    }

Pro úplnost sem dávám triviální kód třídy pro argumenty události CollectionChanged.

    /// <summary>
    /// Objekt v kolekci
    /// </summary>
    public class CollectionChangeEventArgs : EventArgs
    {
        #region Private variables
        private BusinessObjectBase m_collectionObject;
        #endregion Private variables
        
        #region Constructors
        /// <summary>
        /// Konstruktor
        /// </summary>
        /// <param name="collectionObjekt">Objekt v kolekci, kterého se událost týká</param>
        public CollectionChangeEventArgs(BusinessObjectBase collectionObject)
        {
            BasicValidations.AssertNotNull(collectionObject, "collectionObject");
            m_collectionObject = collectionObject;
        }

        /// <summary>
        /// Objekt v kolekci, kterého se událost týká
        /// </summary>
        public BusinessObjectBase CollectionObject
        {
            get
            {
                return m_collectionObject;
            }
        }
        #endregion Constructors
    }

Bázová třída pro business objekty - návrhový vzor Layer Supertype
Cachování řádků z databáze pro business objekty - třída DataCacheHelper
Ukázka použití třídy BusinessObjectBase

1. Při použití CAO (Client Activated) objektu nebo při vrácení MarshalByRefObjectu ze SAO (Server Activated) objektu fungují volání metod jen v lokální síti. Na počítači přistupujícím přes internet (a komunikujícím tedy většinou přes adresu firewallu/routeru) volání metody vzdáleného CAO objektu vždy selže.

   Důvodem je, že každý CAO objekt je identifikován unikátním dynamickým URI, které je vygenerováno na serveru. Server za firewallem/routerem ale vrátí název počítače nebo IP adresu (v závislosti na nastavení vlastnosti useIpAddress u přenosového kanálu), které jsou platné pouze v lokální síti. Nastavením vlastnosti machineName u kanálu můžeme zadat, jaký název serveru (IP adresa) mají být v URI pro CAO objekty vráceny - zadáme tedy externí a pro klienty viditelnou adresu (např. adresu firewallu).

   V Konfiguračním souboru

   <channel ref="tcp" machineName="serverExternalVisibleName">
   </channel>
   

   V kódu:

   IDictionary properties = new Hashtable();
   properties["machineName"] = "serverExternalVisibleName";
   TcpChannel tcpChannel = new TcpChannel(properties, null, null);
   ChannelServices.RegisterChannel(tcpChannel);

2. Při komunikaci se serverovým objektem dostanete hlášení, že selhalo přihlášení k proxy (The remote server returned an error: (407) Proxy Authentication Required).

   Net Remoting podporuje přihlášení k webovému serveru, ale jeho autoři trestuhodně a pravděpodobně omylem (ale i ve verzi 2.0?) nezveřejnili pro zadání přihlašovacích údajů objekt IWebProxy. Jediným nepříliš čistým řešením (pomineme-li nespolehlivé zadání autentizačních údajů přes třídu GlobalProxySelection) je použití reflection a nastavení privátního člena _proxyObject v objektu HttpClientChannel.

   //Vytvoření nového http komunikačního kanálu
   HttpChannel channel = new HttpChannel();
   
   //Získáme deskriptor člena _clientChannel (klientský http kanál) ve třídě HttpChannel
   FieldInfo clientChannelFO = typeof(HttpChannel).GetField("_clientChannel",   BindingFlags.Instance|BindingFlags.NonPublic);
   
   //Získání instance HttpClientChannel
   HttpClientChannel clientChannel = clientChannelFO.GetValue(channel);
   
   //Získání deskriptoru proxy objektu
   FieldInfo proxyObject = typeof(HttpClientChannel).GetField("_proxyObject", BindingFlags.Instance | BindingFlags.NonPublic);
   
   //Vytvoření nového proxy objektu
   IWebProxy authProxy = new WebProxy("proxy", 80); 
   
   //Pro autentizaci k proxy použijeme údaje přihlášeného uživatele
   authProxy.UseDefaultCredentials = true;
   
   //Nastavení nové proxy v objektu HttpClientChannel
   proxyObject.SetValue( clientChannel, proxy );
   

Starší FAQ k .NET Remotingu na tomto blogu

Dva nejčastější dotazy k .NET Remotingu
Dotazy a odpovědi k .NET Remotingu

Na svých přednáškách při vysvětlování asociace a kompozice mám slide, na kterém jsou zmíněny základní rozdíly mezi oběma typy vztahů v UML. Ihned k tomu ale dodávám, že zmíněné rozdíly jsou akademické a že v praxi si vystačíme většinou s jedním typem vztahu (s agregací), u kterého při kódování intuitivně víme, zda složený (kompozitní) objekt rozhoduje, a pokud ano, tak v jaké míře, o životním cyklu svých konstituentů (objektů, z nichž je složen).

Informace o rozdílu mezi agregací a kompozicí vycházejí z UML specifikace, kde se říká:

"[Agregace je] speciální forma asociace, která specifikuje vztah mezi agregujícím(celkem) a jeho konstituentem (částí)."

"Kompozitní agregace je silnější forma agregace, která vyžaduje, že jakákoli instance konstituenta (části) bude součástí nejvýše jednoho kompozitního objektu. Jestliže je kompozitní objekt smazán, jsou většinou všechny jeho části vymazány s ním".

Čte někdo vůbec UML specifikaci namísto čtení takzvaně přístupných  a "lidsky psaných" knih, které dogmaticky vyžadují rozlišování mezi kompozici a agregací? Jak si můžete všimnout, v definicích agregace i kompozice je zřetelně vidět pozvolný přechod mezi asociací, agregací a kompozicí a ne žádné ostré hranice, jak se nám mnohdy snaží vsugerovat sekundární literatura k UML nebo žabomyší akademické války o přesný význam termínů. Převedu-li definice a jejich důsledky do normální řeči - agregace ani kompozice není z hlediska UML nic jiného než asociace. Protože se ale asociace s rysy kompozice a agregace vyskytují často,  zavedeme pro ně speciální jazykový konstrukty. Tyto jazykové konstrukty jsou implicitními nositeli omezení, jež jsou na agregaci a kompozici kladeny. Spory o to, co je v diagramu ještě agregace a co už musí být kompozice jsou směšné a nikam nevedoucí  - je to jen zvlášní druh moderního pseudovědeckého sektářství, kde se na hranici místo kacířů zástupně smaží nedogmatický duch UML.

Dále moje rozlišení agregace a kompozice vycházejí z praxe, kde indukcí dojdete k tomu, že kompozice bývá heterometrická  - konstituenti jsou objekty z různých tříd. Typicky například u faktury rozlišujete mezi řádky faktury, záhlavím faktury a zápatím faktury - faktura je tedy složena minimálně z objektů tří různých tříd. Když faktura nemá záhlaví, zápatí nebo alespoň jeden řádek, nemůže jít o fakturu. 

U agregace si častěji všimneme toho, že agregované objekty mohou být sdílené a že nezanikají se zánikem celku. Typicky o agregaci hovoříme třeba, když budeme modelovat kalendář pro obchodní zástupce a v kalendáři budou zadávány  jejich schůzky. Kalendář jako takový (seznam dní) může existovat i bez jakékoli evidované události. Některé události v kalendáři jsou privátní - typicky pravidelná návštěva přiděleného zákazníka. Jiné události jsou sdílené - společná schůzka všech obchodních zástupců je (přesněji řečeno - v tomto případě může být výhodně modelována jako) sdílená událost ve více kalendářích. I ty takzvaně privátní schůzky mohou "putovat" po kalendářích různých obchodních zástupců, když se dohodnou, že jeden po dobu dovolené zastoupí druhého a že převezme i jeho schůzky.

Důležité je si uvědomit, že v jazycích jako je C# nebo Java je rozdíl mezi kompozicí a agregaci opravdu zanedbatelný. Důvod je jednoduchý - nemáme v nich operátor delete([]) a odpovědnost za likvidaci objektů za nás převzal Garbage Collector. V C# a Javě si musíme pouze hlídat řízení životního cyklu objektů ukládaných do databáze - pokud něco (exkluzivně i sdíleně) vlastním (kompozice i agregace) , měl bych si uvědomit, že:

1. Při zániku vazby musí dojít k odstranění objektu z databáze. Tedy odebere-li někdo řádek faktury z kolekce, je objekt faktura odpovědný za smazání vazby.
   
2. Jestliže nemažu vazby fyzicky v databázi, ale pouze u objektů ze zrušených vazeb nastavuji stav 'neaktivní', musí moje business vrstva centrálně podporovat princip "co je neaktivní, je tabu a nikdo s tím nesmí pracovat  - a jak to v SW bývá, vždy máme výjimky. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla jsou objekty, u nichž eviduji historii."

Poslední poznámka z praxe:

Na jedné přednášce (myslím před rokem na DNG) jsem se setkal s názorem, že typickým zástupcem agregace je "typování" objektů. Pod typováním objektu se můžeme představit objekt Uchazeč o práci, který má na sobě navázáno 0..n dalších objektů z třídy (z hlediska databáze z číselníku) Schopnost (řidičák, anglický jazyk, německý jazyk, práce s Excelem, lámání ženských srdcí atd.). Schopnost je zde termín, pod který jsou subsumovány všechny sledované typy evidovaných znalostí a dovedností. "Typování" není nic jiného, než klasifikace objektů dle různých kritérií, což nám umožňuje objekty rychle seskupovat do (z hlediska projektu) zajímavých množin - například budu-li obsazovat pozici lamačem srdcí se znalostí německého jazyka, snadno zjistím množinu uchazečů splňujících zadaná omezení.

Každý uchazeč může tedy "agregovat" o..n znalostí. Ale jde opravdu o agregaci? Já myslím, že je to prostá asociace - uchazeč nemá žádnou zvláštní vazbu na znalosti, ty jsou k němu jen "volně přidruženy".

A za jakých podmínek by bylo vhodné překvalifikovat vazbu mezi Uchazečem a Schopností opravdu na agregaci ? V momentě, kdy budete chtít evidovat nějakou dodatečnou a unikátní informaci k vazbě mezi uchazečem a jeho schopnostmi. Když tedy budeme chtít zjistit, od kdy uchazeč vlastní řidičský průkaz, nebo kolik dobytí ženských srdcí posloužilo jako předmostí k dobytí klínů , zavedeme novou třídu DetailSchopnostíUchazeče - tato třída bude v asociaci s původní třídou Schopnost a bude agregována třídou Uchazeč (anebo dokonce v tomto případě bude jejím komponentním objektem)  .

Proč? Informace, které nesou objekty z třídy DetailSchopnostíUchazeče nemají význam "an sich", ale jen ve spojení s uchazečem. Jsou nedílnou částí právě jednoho obrazu, který nám dává objekt Uchazeč. Třída Schopnost nedílnou součástí obrazu právě jednoho Uchazeče nebyla - nenesla žádné specifické informace o uchazeči, jen s ním byla svázána náhodným poutem - asociací.

Na konec aktualitka na asociaci a kompozici ze života. :)

Asociace je pouhé registrované partnerství, ve kterém jsou dva konstituenti nahodilými objekty, kteří mají vůči sobě jeden kontingentní a zparchantělým parlamentem posvěcený link. Oba nijak závazně neřídí životní cyklus toho druhého.

Uzavřením manželství vzniká sakrální kompozitní objekt, jehož nedílnými součástmi jsou oba manželé s vzájemně protknutými životními cykly. A jak víme, při zániku kompozitního objektu, dříve či později nevratně odumírají i komponentní objekty.

I když nemusíme rozlišovat mezi asociací, agregací a kompozicí v UML, v životě může být dobře patrný rozdíl mezi asociací a kompozicí diferencujícím znakem mezi frivolní hrou a závazným svazkem. A pak že nelze do odborného blogu jednoduše a nenásilně propašovat názor na politická nebo společenská témata

UPDATE:

Podrobné a aktuální informace o dalších termínech školení a nabídce dalších služeb naleznete nyní zde.

Jak jsem již naznačil v předchozím spotu, uzavřel jsem "strategické partnerství" s novým školícím střediskem - se společností EIITE. Mé kurzy budou pořádány pod hlavičkou Skilldrive.

Všechny kurzy se budou konat v Praze.

Přesná adresa:

EIITE Praha
Karlovo nám. 17
120 00 Praha 2

Termíny kurzů:

• Objektovými principy a návrhovými vzory řízený design a vývoj kvalitních aplikací - 3-5.5 2006 (každý den od 9:00 do 16:00). Program a další informace o kurzu naleznete v předchozím spotu. Přihlášky na kurz je možné stále posílat na adresu petra@renestein.net.
  Kurz je obsazen: Pokud máte stále  zájem o kurz, napište nám prosím opět na adresu petra@renestein.net a my Vás budeme informovat ihned po vyhlášení  dalšího termínu školení. Je také možné stále objednávat InHouse školení (viz níže).
  
• Kurz UML pořádaný a administrativně zajišťovaný společností EIITE - 28-29.8. 2006. Přihlášení na kurz.

InHouse školení

Pokud máte zájem o inhouse školení zaměřené na OOP, návrhové vzory, UML, .NET Framework, Compact .Net Framework nebo chcete vytvořit kompletní systémový design aplikace včetně naprogramování klíčových částí, napiště prosím svůj požadavek také na adresu petra@renestein.net nebo nás kontaktujte na telefonním čísle +420 603 266 732. Omezení pro inhouse školení, o kterých jsem zde psal dříve, již neplatí!

Takže předběžně ke kurzům UML a OOP, protože se mi nechce psát stále stejné věci každému zvlášť do mailu. V souvislosti se změnou zaměstnání se mění i některé věci ke kurzům.

1. Kurzy OOP a UML již nebudou pořádány ve školícím středisku DIGI TRADE, ale ve velmi pěkných prostorách jiné společnosti, s níž jsem uzavřel "strategické partnerství" a jejíž jméno oznámím příští týden.
   
2. První termín (pravděpodobně konec dubna/začátek května) patří kurzu Objektovými principy a návrhovými vzory řízený design a vývoj kvalitních aplikací., na kterém již mnozí z vás byli. Pro připomenutí níže vkládám program kurzu. Pokud máte již nyní zájem předběžně si zarezervovat místo na kurzu, pošlete prosím email na adresu petra@renestein.net. Cena kurzu je 13 000 Kč.
   
3. Dále cca za měsíc zveřejním podrobný program a termín dalšího mého školení s pracovním podtitulem "Design aplikací a návrhové vzory prakticky  - od chaosu k řádu".
   
4. S novým školícím střediskem budeme také pořádat "jednodušší" (přesněji řečeno jinak zaměřený a více na základní znalosti orientovaný) kurz, uvádějící posluchače prakticky do světa UML (2.0). Podrobnosti a termín zveřejním do 14 dnů.
   
5. Fungovat to bude takto - první dva kurzy je po administrativní stránce zcela na mě, kurz o UML bude po admistrativní stránce plně zajišťovat nové školící středisko. I program kurzu o UML jsem samozřejmě připravil i já, nikdy bych nemohl školit nějaké "předžvýkané" řečičky někoho jiného. Uvádím to zde jen proto, aby vás nemátlo, když se u některých kurzů objeví informace, že máte přihlášky posílat mně (respektive mé ženě) a u jiných budete přihlášky směřovat rovnou na nové školící středisko. Kurzy se ale budou vždy konat na stejném místě.
   
6. Omlouvám se těm, kdo absolvovali první kurz a čekají na již poměrně dlouho slibované uvolnění studijních materiálů. Prozatím jsem nenašel čas (respektive vždy jsem našel zajímavější práci ;) , než je "vyčištění" materiálů k veřejnému použití) a také se mi nechce kvůli špatným zkušenostem uvolňovat materiály před konáním dalších kurzů, protože jsem se už v reálu setkal s tím, jak materiály neurčené široké veřejnosti začnou po internetu rychle kolovat, po čemž opravdu nijak netoužím. :(

1. den

1. Přivítání účastníků kurzu.
2. Úvodní informace o zaměření a organizaci kurzu.
3. Základní pojmy OOP a UML..
4. Mýty o OOP a UML.
5. Vysvětlení rozdílů mezi business analýzou, systémovým designem a implementací aplikace na konkrétní platformě.
   1. Světlo v temnotách – Model Driven Architecture (MDA)
6. Základní architektura a rozvrstvení aplikace.
7. Statický pohled na systém – vytváříme základní diagram tříd a ověřujeme, že jsou v něm zaneseny všechny informace, jež jsou nám známy z případů užití.
   1. Zvolení složitosti diagramu tříd. Potřebujeme vždy flexibilní doménový model?
   2. Zapouzdření objektů, polymorfismus, návrh metod.

                                                               i.      Důležitost principů kovariance a kontravariance.

                                                             ii.      Různé typy soudržnosti metod.

                                                            iii.      Rozhodnutí o typu viditelnosti u každého člena třídy.

                                                           iv.      Jaké konstruktory by měl nabízet každý objekt z problémové domény? Jak určit vlastnosti pouze pro čtení.

                                                             v.      Ověření bezpečného chování třídy vůči potenciálním klientům.

3. Precizní definice vztahů mezi třídami. Asociace, kompozice, agregace, závislost, realizace, generalizace.
4. Vysvětlení rozdílů mezi abstraktní třídou a rozhraním (interface).

                                                               i.      Vztah mezi typem a podtypem.

                                                             ii.      Rozpoznání primárního účelu (hlavního smyslu) třídy i jejich sekundárních odpovědností vynucených vztahy s objekty z různých vrstev.

8. Praktický příklad - ukázka implementace vzorových vztahů mezi objekty, perzistence objektů z problémové domény a zobrazování dat.  (jazyk C#)
   1. Separace kódu pro ukládání a obnovení objektů z perzistentního úložiště v samostatné vrstvě.
   2. Jak zajistíme, že v paměti počítače existuje nanejvýš jedna instance objektu se stejnou identitou.
   3. Ukázky různých způsobů mapování agregace, kompozice, generalizace a asociace do databáze.
   4. Zajištění existence maximálně jedné instance objektu v systému.
   5. Efektivní ukládání a nahrávání kolekcí.
   6. Jak se slučuje objektový přístup a přímé použití DataSetu (recordsetu) v uživatelském rozhraní?
9. Odpovědi na dotazy frekventantů kurzu.

2. den

1. Vysvětlení pojmu návrhový vzor.
2. Kdy byste měli používat návrhové vzory?
3. Základní vzory (GoF vzory)
   1. Vzory pro řízení vzniku objektů.
   2. Strukturální vzory.
   3. Vzory pro chování objektů.
4. Začlenění návrhového vzoru do designu aplikace. Kreativní aplikace vzorů.
5. Kompozice vzorů do vyšších sémantických celků.
6. Příklady odvozených návrhových vzorů často používaných při designu informačního systému.
7. Kdy byste neměli používat návrhové vzory?
8. Příklad - ukázky implementace složitějších vzorů. (jazyk C#).
9. Odpovědi na dotazy frekventantů kurzu.

3. den

1. Typické problémy při modelování informačního systému a jejich řešení.
2. Modelování  složitých organizačních struktur.
3. Výhody vytváření fasád (Facade) pro aplikace s více než jedním typem uživatelského rozhraní (lehký klient, těžký klient).
4. Evidence kompletní historie objektu.
5. Aplikační role a práva uživatelů.
6. Vytvoření flexibilního systému, jehož chování je změněno bez rekompilace aplikace.
7. Příklad – ukázky řešení problémů při modelování informačního systému. (jazyk C#).
8. Odpovědi na dotazy frekventantů kurzu.
9. Ukončení kurzu.

Máte následující jednoduchý diagram tříd. Je na něm něco "podivného"? Abyste to neměli tak jednoduché, tak řeknu, že diagram je součástí přednášek Ing. Kamila Svobody, který na univerzitě v Hradci Králové vyučuje objektové modelování. Takže se vás třeba jen snažím zmást a ukázat, jak diagram precizně zpracovává své téma Anebo opravdu najdete nějaké nelogičnosti, na které by měl být kolega Svoboda upozorněn?