I když většinou žádné blogy neodporučuji, pomineme-li jako implicitní doporučení můj blogroll v pravé části stránky, a dokonce ani žádné nehaním, rozhodl jsem se při blížícím se dvouletém výročí mého vstupu do blogosféry udělat výjimku.

Tip 1 - Borkův blogovníček - Borek píše spoty o počítačích, programování (PHP, .Net Framework), škole (VŠE) a zatím jsou sice jeho spoty sice spíše extenzivní než intenzivní, ale už teď je z nich patrné, že jejich autor není a a nebude žádný zoufalý "truhlík" bez názoru, jehož blog by byl archaickou manufakturou specializovanou na přeťukání zpráv z oficiálních médií nebo tupým seznamem linků z jiných blogů.

Tip 2 - Chorobovýplody - Blog Petra Lazeckého na serveru Vyvojar.cz sice není žádnou horkou novinkou, ale lidé vyvíjející na MS technologiich by jej měli číst povinně.  Články o C++/CLI nebo o "odvšivování" aplikací patří k tomu nejlepšímu, co se dá v Čechách o tématu nalézt,  a kvalitou svých spotů Petr několikanásobně převyšuje běžnou úroveň článků na vývojáři.

Tip 3 - GeoN - a něco ze zcela jiné oblasti. GeoNův blog je pro mě mimořádným "úkazem" na českém internetu. Nestává se často, aby si člověk s tak skvělým všeobecným vzděláním založil vlastní blog. GeoNův blog není pro každého a při jeho čtení se budete často rozčilovat, že autor občas vynáší apodiktické soudy, aniž by je pořádně zdůvodnil, nebo že laxně interpretuje pojem "pravda" a různými "oslími můstky" kritizuje pak i ostřelováním ze zálohy koncepci "metafyzické" a potažmo "vědecké" pravdy. Rozčilenost je alespoň u mě signálem, že se setkávám s textem, který mě nenechává lhostejným. GeoNa doporučuji - zapomeňte na hloupé a únavné přednášky o politologii nebo filosofii a nechte na sebe působit texty, kde myšlení "žije" a ne se jen konzervuje a zabíjí tupým  přemíláním nudných postulátů a exhumací myšlenek jiných, jak tomu mnohdy stále je hlavně na akademické půdě. Opakování totiž není matkou moudrosti, což se nám snaží vnutit  ty milé, labilní a intelektem většinou nevynikající paní učitelky ze ZŠ, ale jak věděl už Ladislav Klíma, opakování je jen matkou debility...

Určitě z blogu doporučuji alespoň dva články, které mě velmi zaujaly:

...Hierarchie parazitismu (až přízračně pravdivé postřehy o společnosti)
GeoNova volební kampaň 2006

A jaké typy blogů nemám rád? O jednom typu jsem se už zmínil. Patří do něj blogy, které mě vždy utvrdí ve víře v existenci dávicího reflexu. Jsou to blogy a články naplněné jen dalšími a dalšími únavnými seznamy odkazů, mezi které ti chytřejší alespoň občas hodí nějakou slovní vycpávku. Takových "blogů"  stále přibývá a já jsem nikdy nepochopil, proč jejich autoři sami sebe dobrovolněvystavují na moderním pranýři,  nad nímž je přibitý nápis "nic neumím, nic nedovedu, tak aspoň odkážu na ty ostatní". Moderní forma veřejného sebemrskačství...

Dalším typem blogů, které se mi nelíbí, ale které mají asi velkou čtenářskou základnu, jsou blogy se spoty, které se skoro vždy "vezou" na nějakém "aktuálním" společenském tématu a které využívají laciných titulků k nějakému triviálnímu sdělení, jehož napsání muselo autorovi trvat asi 30s, do kterých můžeme započítat i spuštění počítače z hibernovaného stavu. Hlavním znakem blogu je za všech okolností názorová průměrnost - výhodou je, že když na blog přijdete třeba pro roce, nic vás nepřekvapí a vše je stále při starém a můžete si oddechnout, že starý dobrý středostavovský svět otce Kondelíka stále žije. Vyměnily se jen nepodstatné rekvizity, Knedlo Zelo Vepřo doplnila třeba Fabia nebo Roomster. Typický zástupce - Laco stále bloguje.

U posledního blogu, který nemám rád,  jsem na vážkách. Myslím, že ani nejde o "typ" blogu, protože Letinka je unikátním a hýčkaným exemplářem na českém internetu a způsob jejího psaní nejde jednoduše převést na určitá pravidla, ani není snadné v něm najít nějakou šablonu nebo vyčpělou šmíru jako u předchozího typu blogu. Když jsem ale uvažoval, proč zrovna mě Letinka neoslovuje, musím říci, že nemám rád typ psaní, kde vládne cosi, co bych nazval "násilně předzjednanou harmonií". Její spoty se snaží být až příliš "tolerantní" a "moudré", nanejvýš pouč(e)né a "laskavé". Ale ta laskavost je přeslazená, takový Svěrák dovedený ad absurdum, a čiší z ní, tu více, tu méně,  že je jen speciálním a dovedně smíchaným destilátem připraveným pro vstřícně naladěné internetové publikum. Za čpící pachutí laskavosti tušíme nepřirozenou  a záměrně zvolenou stylizaci, která je neorganicky naroubována na osobnost, jež je mimo sféru internetu určitě citově i intelektuálně mnohem bohatší a zajímavější, než nám předvádí ve své zbytečné a občas i nevkusné internetové masce. Někdy mi přijde, že Letinka musí mít záměrně ve spotech "lehký žal", aby se jí nad obdivnými komentáři dojatých trumberů mohl rozlehnout v hrudi "hluboký smích" z emocionálně deprivovaného a šíleného světa, který si nakloníte na svou stranu jednou "cituplnou" či sentimentální větou. Kýč na druhou.