\

Školení Návrhové vzory, OOP a UML


 Monday, March 12, 2012
Lazy loading (zpožděné nahrávání) objektů do kolekce i ve starší aplikaci s využitím dynamické proxy

 

Jestliže používáte i přes jeho nezralost Entity Framework, nebo jste si zvolili jiné ORM, které zvládá “lazy loading”, neboli zpožděné, či chcete-li dodatečné nahrání dat do typových kolekcí, možná jste přemýšleli, jak byste stejnou  službu napsali ve starší aplikaci, která žádné ORM nepoužívá, nebo v hybridní aplikaci, pod kterou si představuju aplikaci, jejíž starší moduly ORM nepoužívají, ale novější moduly již s přístupem přes ORM počítají. I bez ORM byste ale často v aplikaci rádi využívali některé vychytávky, které s sebou přináší ORM. Dnes chci ukázat, že zpožděné nahrávání kolekcí není žádná magie, která by bez ORM byla v aplikaci zapovězena. Když budete mít zájem, můžeme v dalších článcích probrat například i automatickou detekci změn vlastností na objektech a s tím související ukládání objektů i odvolávání proběhlých změn, jestliže zákazník nechce změny uložit a třeba na formuláři stiskne po deseti minutách zuřivé editace objektu a po několika masivních business transakcích, které pozmění desítky objektů najednou, tlačítko Storno.

Co si představit pod zpožděným nahráním  objektů v kolekci? Můžeme vyjít z již zlidovělé třídy Objednávka (Order), která má kolekci svých položek (kolekce Items). Místo nahrání všech položek objednávky z databáze ihned po vytvoření instance objednávky, odložíme nahrání položek až na dobu, kdy budou v aplikaci poprvé potřeba. Před klienty třídy Order ale tuto optimalizaci skrýváme tak, že kolekci Items naplníme položkami teprve při prvním přístupu ke kolekci přes veřejné rozhraní třídy Order.

Jde sice o triviální kód, kdy v get akcesoru kontrolujeme bool příznak m_itemsIsLoaded (byly položky nahrány?) a při prvním přístupu ke kolekci zavoláme metodu loadItems, ale představte si, že tento kód u starší aplikace zběsile doplňujete ke každé kolekci v každé třídě, kde teď stojíte o zpožděné nahrávání. Čitelnost kódu je citelně snížena a chrabří obhájci principu jedné odpovědnosti třídy (SRP) právě dopisují Kladivo na heretiky S.O.L.I.Dní víry pravé a připravují v zájmu lepší veřejné vývojářské morálky autodafé účtu dotyčného vývojáře na všech významných sociálních sítích.

Můžeme se rozhodnout, že nebudeme zatěžovat zpožděným nahráváním kolekcí přímo třídu Objednávka, ale že vytvoříme proxy třídu, do které odpovědnost za tuto “infrastrukturní službu” vložíme. Proxy objekt je, jak známo, objekt, který má z hlediska klienta stejné rozhraní jako původní objekt a klient si není vědom, že pracuje s instancí zástupce (surogátem) třídy Order, a ne s originální třídou Order.

Samotná třída Objednávka není nijak zatěžována znalostí, že její kolekce Items je nahrána až při prvním přístupu ke kolekci. Zpožděné nahrávání zvládne ale potomek třídy Order, třída OrderProxy, ve které je podobný kód, který se původně nacházel v objednávce. A protože platí, že potomek nějaké třídy může být v aplikaci používán na všech místech, kde je očekáván předek, můžeme například z repozitáře/identitní mapy objektů začít ihned vydávat klientům instance OrderProxy místo originální třídy Order.

Odpovědnosti už jsme rozdělili lépe, protože třída Order není zatěžována zpožděným nahráváním kolekce a jediným důvodem existence třídy OrderProxy je právě zpožděné nahrávání. Přesto stále platí, že budeme do úmoru psát další a další třídy Proxy, u nichž  jediná kreativní vývojářská činnost spočívá v pojmenování bool proměnné, která nám sděluje, jestli kolekce byla, nebo nebyla nahrána. Je možné si práci zjednodušit tím, že například vytvoříme T4 šablonu, která proxy třídy vygeneruje, ale my se dnes zaměříme na to, jak vytvořit proxy třídu, aniž bychom museli psát proxy ručně nebo spoléhat na T4 šablony.

Použijeme takzvanou dynamickou proxy, kterou si lze představit jako nástroj, kterému řekneme, co má proxy dělat, a on pro každou třídu bez ohledu na unikátní rozhraní každé třídy sám vygeneruje proxy, která pro tuto třídu implementuje námi vyžadované chování. Slovo “dynamická” u proxy vyjadřuje hlavně to, že jde o proxy generovanou automaticky za běhu aplikace! V našem konkrétním scénáři se zpožděným nahráváním objektů vytvoříme i pro aplikaci, která má v business vrstvě stovky i  tisíce tříd jen jednu další třídu, která představuje “deskriptor” pro každou proxy zajišťující  zpožděné nahrávání kolekcí, přičemž platí, že tento “deskriptor“  bude schopen obsloužit všechny kolekce ve všech třídách. Sice se pro každou třídu vytvoří unikátní proxy (potomek originální třídy), ale tato proxy se bude odkazovat na obecný scénář zpožděného nahrávání v našem “deskriptoru”. Při čtení dalších částí článku mějte na paměti, že kód dělá stále to samé, jako námi vytvořená třída OrderProxy výše, jen jsme kód zobecnili tak, abychom si dokázali vynutit zpožděné nahrávání kolekcí ve všech třídách. Vedlejším a nepříjemným důsledkem tohoto zobecnění, jak je tomu asi u každé abstrakce,  je samozřejmě snížená schopnost jen po letmém prolétnutí infrastrukturního kódu očima poznat, oč přesně usilujeme. Výhodou však bude to, že náš deskriptor oddálí zmiňované autodafé vývojáře už jen tím, že dodržuje princip DRY-Don't repeat yourself – místo psaní jen mírně obměněného kódu v každé konkrétní proxy jednorázově vyjádříme náš záměr zpožděně nahrávat kolekce v “deskriptoru” pro generování dynamické proxy.

Mějme třídy Customer, Order a OrderItem. Zajímá nás hlavně to, že třída Customer má kolekci objednávek a třída Order kolekci položek objednávky. Pro všechny kolekce chceme doplnit zpožděné nahrání kolekcí.
Všimněte si také toho, že vlastnosti s kolekcemi jsou virtuální. Stále platí, že dynamická proxy je potomkem naší třídy a musí být schopna přepsat implementaci a doplnit kód pro zpožděné nahrání kolekce stejně, jako jsme přepisovali get akcesor u “manuální” proxy výše.

I když je mnohem zábavnější napsat si podporu pro dynamicky generované proxy sám, ne vždy bychom měli vynalézat na projektu kolo, zvláště když jsme v časovém presu  a navíc pod drábovou knutou nudných projektových manažerů surově lámajících naše vývojářská křídla Smile , a alespoň v tomto článku použijeme výborný a ověřený nástroj pro generování dynamických proxy z projektu Castle. Nejjednodušší způsob přidání knihovny pro generování dynamických proxy spočívá v instalaci přes NuGet. V Powershell konzoli ve Visual studiu zadejte příkaz.

Vytvoření dynamické proxy v Castlu je kupodivu otázkou napsání  jednoho řádku kódu. My služby Castlu zapouzdříme do naší vlastní třídy ProxyEngine.

Do konstruktoru třídy ProxyEngine dostáváme instanci třídy SimpleObjectFactory, kterou si můžete prozatím zjednodušeně představit jako velmi jednoduchou generickou továrnu na výrobu business objektů, která zároveň funguje jako identitní mapa. Její kompletní výpis naleznete níže v tomto článku.

Hlavní je pro nás metoda AddDefaultProxy, která dostává jako první argument typ, pro který má být vytvořena proxy. Tedy předáte-li typový deskriptor objednávky, metoda by měla vyrobit OrderProxy. Druhým argumentem jsou argumenty, které mají být předány konstruktoru naší třídy. Jestliže objednávka vyžaduje v konstruktoru odkaz na své id, vygenerovaná proxy třída garantuje, že jí id bude do konstruktoru předáno.

Teď přichází zajímavá část – vytvoření proxy:

Proměnná m_proxyGenerator je instancí třídy ProxyEngine z Castlu, která představuje výkonné jádro pro generování proxy. Prvním argumentem metody proxyGenerator.CreateClassProxy je typ, pro který chceme proxy vytvořit. Druhý argument typu ProxyGenerationOptions jsou různé volby, které dovolují jemně řídit, jak se bude vytvořená proxy chovat. My zatím potřebujeme jen sdělit, které metody originální (ne proxy) třídy chceme v proxy “přepsat”. Proto jsou ProxyGenerationOptions inicializovány hned v konstruktoru třídy ProxyEngine a je jim předána instance třídy ProxyGenerationHook, která, jak ihned ve výpise uvidíme, vybírá kolekce, u kterých má být podporováno zpožděné nahrání objektů.

Rozhraní IProxyGenerationHook je rozhraní Castlu. Metoda ShouldInterceptMethod z tohoto rozhraní je metoda, kterou Castle používá k rozhodnutí, jaké metody a vlastnosti mají být “přepsány” v dynamické proxy. Třída ProxyGenerationHook v metodě ShouldInterceptMethod říká  - tedy vrací true - , že chceme zachytit všechny get akcesory ( methodInfo.IsSpecialName&& methodInfo.Name.StartsWith(GET_METHOD_NAME_PREFIX), jejichž návratovou hodnotou je kolekce. Přesněji řečeno každá kolekce podporující generické rozhraní ICollection<T> (methodInfo.ReturnType.GetInterface(COLLECTION_NAME) != null). Jiných metod ani vlastností si v tomto článku u tříd  nevšímáme, a proto pro ně z metody ShouldInterceptMethod vrátíme false. Zajímavou metodou v rozhraní IProxyGenerationHook je i metoda NonVirtualMemberNotification, pomocí níž nás Castle informuje, že v originální třídě je nevirtuální metoda – my metodu NonVirtualMemberNotification nevyužíváme, ale mohli bychom do ní snadno doplnit kód, který vyhodí výjimku, jestliže jste Castlem notifikováni, že existuje nevirtuální vlastnost vracející ICollection<T>, protože vaše firemní konvence vyžadují, aby všechny kolekce podporovaly zpožděné nahrávání kolekce.

Nyní jsme již Castlu sdělili, že máme zájem “přepsat” get akcesory kolekcí, ale stále Castle neví,  jakou logiku má do těchto get akcesorů doplnit. Vraťme se k metodě CreateClassProxy. Třetí argument je zřejmý, předáváme argumenty, se kterými má být zavolán konstruktor naší originální třídy. Posledním argumentem metody CreateClassProxy je objekt, který nás zajímá nejvíce – jedná se o tzv. interceptora, který bude použit vždy, když je na proxy použita  metoda/vlastnost, kterou chceme “přepsat”. Stále píšeme obecné řešení zpožděného nahrávání kolekcí, a proto metodě CreateClassProxy předáme interceptora s výmluvným názvem LazyLoadInterceptor. LazyLoadInterceptor je ten “zázračný” typ, který jsem výše popisoval jako obecný deskriptor funkcí, které musí podporovat dynamická proxy pro instanci z každé třídy v business vrstvě.

Náš LazyLoadInterceptor, stejně jako každý jiný interceptor, musí podporovat rozhraní  IInterceptor z Castlu. Rozhraní IInterceptor má jedinou metodu Intercept, kterou Castle zavolá vždy, když je volána metoda/vlastnost, kterou chceme “přepsat”.

Metodě Intercept je předán objekt Invocation, který nese základní informace o volané metodě.Kromě dalších vlastností je vhodné si zapamatovat, že v invocation.Method naleznete objekt MethodInfo  (deskriptor metody) a  v InvocationTarget zase konkrétní instanci, na které je metoda volána. Zdůrazním, že touto konkrétní instancí je v našem případě (dynamický) proxy objekt, ne instance originální třídy.

Zkusme si scénář v metodě Intercept projít. Mějme na paměti, že i když ten kód může vypadat na první pohled děsivě, neřeší nic jiného než ručně napsaná proxy výše. Zkusme se v našem popisu pro názornost zaměřit na konkrétní proxy objektu reprezentujícího zákazníka Josefa Nováka v momentě, kdy je poprvé přistoupeno k jeho kolekci Orders (seznam objednávek), i když kód v LazyLoadInterceptoru funguje analogicky ve všech dalších proxy business tříd v systému.

  • Metoda Intercept nejprve na předaném objektu invocation volá metodu Proceed.  Metoda Proceed vyvolá get akcesor originálního objektu a návratovou hodnotu (při prvním volání prázdnou typovou kolekci objednávek) nalezneme ve vlastnosti invocation.ReturnValue. Proč voláme nejprve invocation.Proceed? Protože potřebujeme v interceptoru kolekci, do které u zákazníka můžeme nahrát objednávky, a tuto kolekci stále spravuje instance originální třídy, jak si můžete ověřit ve výpisu třídy Customer.
  • Jestliže se nejedná o první volání metody, nic neděláme, protože kolekce už musí být naplněna. V proměnné m_inspectedMethods máme názvy vlastností, které jsme již u daného objektu zpracovali.
  • Jestliže invocation.ReturnValue je null, opět nic dalšího neděláme. Nemáme žádnou kolekci, do které bychom mohli nahrát objednávky.
  • Do kolekce m_inspectedMethods přidáme název aktuální vlastnosti (Orders), protože jsme ji již začali zpracovávat.
    m_inspectedMethods.Add(invocation.Method.Name);

  • Nejprve potřebujeme zjistit, z jaké třídy pocházejí objekty,  které budeme do kolekce, jejíž data nahráváme, přidávat. U objektu zákazník a kolekce Orders půjde samozřejmě o objekty z třídy Objednávka.
    Type collectionItemType = invocation.Method.ReturnType.GetInterface(COLLECTION_INTERFACE_NAME).GetGenericArguments()[0];
  • Dohledáme třídu z databázové vrstvy, která nám bude schopna vrátit seznam objednávek pro daného zákazníka.
    Object dbComponent = findDbComponent(collectionItemType);
    Pro účely článku je zvolena jednoduchá jmenná konvence -  rozhraní pro přístup k databázi se jmenují vždy I<Název třídy>DbComponent. Pro objednávku tedy hledáme typ IOrderDbComponent. Pokud db komponentu nenalezneme, nic dalšího nemůžeme dělat.
  • V nalezené db komponentě musíme najít metodu, která nám vrátí záznamy pro všechny objednávky zákazníka Josefa Nováka. 
    MethodInfo methodInfo = getDbCollectionMethodInfo(dbComponent, invocation.TargetType, collectionItemType);
    Opět je zvolená jmenná konvence, kdy metoda má tvar Get{TypeInCollection}RecordsBy{ParentType}Id" a přijímá jeden argument typu int . V našem scénáři hledáme tedy na db komponentě metodu GetOrderRecordsByCustomerId, která přijímá id “rodičovského” zákazníka. V dalších článcích bych rád ukázal, jak se bez této i dalších dále zmíněných jmenných konvence obejdeme a budeme moci nakonfigurovat zpožděné nahrávání kolekcí přes jakkoli nazvané třídy a metody.
    Stejně jako v předchozím bodě platí, že nenalezneme-li vyhovující metodu, nic dalšího nemůžeme dělat.
  • Dále u objektu zákazník získáme hodnotu vlastnosti Id, kterou potřebujeme pro vyvolání metody na db komponentě nalezené v předchozím odstavci
      int? objectId = getTargetObjectId(invocation.InvocationTarget);
  • Zavoláme metodu GetOrderRecordsByCustomerId. Návratovou hodnotou je objekt DataTable, který v našem scénáři obsahuje záznamy všech objednávek patřících Josefu Novákovi.
    DataTable retValues = methodInfo.Invoke(dbComponent, new object[] {objectId}) as DataTable;
  • Přes pomocnou třídu SimpleObjectFactory, kterou LazyLoadInterceptor vyžaduje v konstruktoru, vytvoříme proxy objekty Objednávek a přidáme je do kolekce Orders zákazníka.
    var targetCollection = invocation.ReturnValue;
    addItemsToCollection(targetCollection, collectionItemType, retValues, invocation);
    Navíc se u každé vytvořené objednávky pokusíme nastavit odkaz na  “rodičovského zákazníka”, přesněji řečeno na proxy zákazníka. Opět je zvolena jmenná konvence, kdy objekt Order musí obsahovat vlastnost nazvanou Customer, jinak k nastavení “rodiče” nejde. Jak jsem již psal výše, v dalších článcích bychom si měli ukázat, jak tyto výchozí jmenné konvence rozšíříme a dovolíme i jejich úplné nahrazení.
  • Hotovo, kolekce Orders u zákazníka Josefa Nováka je naplněna proxy objekty třídy Order a stejný scénář proběhne i při přístupu ke kolekci Items (položky objednávky) u každé objednávky.

Nyní můžeme vyzkoušet, jestli jsou proxy třídy generovány a hlavně jestli naše úsilí nebylo marné a proxy třídy podporují zpožděné nahrávání kolekce.

 

consoleProxy

Výsledkem by měl být tento výpis, ze kterého je patrné :

  • Místo originální třídy jsou používány proxy třídy.
  • Kolekce jsou naplněny, i když ve třídách Customer ani Order žádný kód pro nahrání kolekce nemáme.
  • Je naplněna kolekce Orders u zákazníka i kolekce Items u každé objednávky.

Následuje slibovaný výpis generické třídy SimpleObjectFactory. 

Třída SimpleObjectFactory podporuje rozhraní SimpleObjectFactory a při vydání objektu:

  1. Funguje jako identitní mapa, takže každý objekt je nahrán jen jednou (nyní per process, což se dá snadno změnit).
  2. Používá záměrně služby “zastaralé” db vrstvy pro nahrání dat každého objektu – vytváření objektů ale deleguje na ProxyEngine.
  3. Pokusí se nastavit hodnoty jednoduchých vlastností u vytvořených proxy objektů – jestliže se název vlastnosti shoduje s názvem sloupce v datovém zdroji, je vlastnost objektu nastavena na hodnotu sloupečku, která je uložena v řádku  vytaženém z databáze.

Co můžeme udělat dále v dalších článcích, jestliže budete mít zájem:

  1. Nebudeme spoléhat na jmenné konvence při plnění kolekci a “rodičovských” vlastností, ale dovolíme nakonfigurovat interceptora tak, abychom mohli spravovat asociace mezi třídami podle konvencí unikátních pro každý projekt, a přitom abychom nemuseli do těchto nízkoúrovňových proxy služeb moc zasahovat. Konfiguraci provedeme nejlépe pomocí fluentního API.
  2. LazyLoadInterceptor nebude používat stále dokola reflexi pro dohledání typů a metod, ale bude nalezené hodnoty cachovat.
  3. Budeme schopni podpořit i zpožděné nahrávání “rodičovských” vlastností. Prozatím je “rodičovská” vlastnost nastavena jen při nahrání kolekce – když vytáhnete z databáze jako první objednávku a sáhnete na její vlastnost Customer, vlastnost vám nyní vrátí null!
  4. Mohli bychom rozšířit proxy třídy o sledování změn vlastností a umožnit u každého objektu uložení změn nebo vrácení změn (undo).
  5. Zavedeme repozitáře (Repository), které i v hybridní aplikaci sjednotí ve vyšších vrstvách aplikace přístup k objektům, které jsou nahrány přes ORM i k objektům vytaženým z našich stávajících “old school” db/business služeb.
  6. Místo toho, abychom generovali dynamické proxy vždy po startu aplikace, umoříme jednorázově (pro většinu aplikací stejně zanedbatelnou) režii spojenou s tímto postupem vygenerováním a uložením assembly s dynamickými proxy při prvním spuštění nové verze aplikace. Při dalším spuštění aplikace se již použijí proxy ve vygenerované assembly.

Pro dnešek toho bylo ale myslím dost. Snad jen dodám, že jsem se v tomto článku chtěl vyhnout různým buzzwordům, ale fajnšmekrům potvrdím, co asi sami tuší, že jsme v tomto článku zavítali do hájemství AOP - aspektově orientovaného programování.

Celý projekt si můžete stáhnout, nejlépe přes Mercurial (hg). Součástí zdrojových kódů je i jednoduchá třída napodobující rozhraní tradičních “db komponent” pro přístup do databáze a zpřístupňující data v Datasetu.



Monday, March 12, 2012 2:06:49 PM (Central Europe Standard Time, UTC+01:00)       
Comments [11]  .NET Framework | Entity Framework | Návrhové vzory


 Friday, February 24, 2012
Entity Framework 4.3. Code First - (nechutný) problém s TPC mapováním?

 

Update 25. 2.2011: Tak chyba potvrzena EF týmem. Jedná se skutečně o chybu, která je částečně popsána v known issues.

Diego B Vega : @Rene Stein: Thanks for reporting this and for the repro. What you describe seems to be a bug in TPC mapping that we are already aware of and that we are planning to fix in the upcoming EF 4.3.1. Please take a look at the list of known issues above for more information.

Jedná se tedy o chybu, kterou někdo zmínil i  v komentářích. Zarážející ale je, že k chybě “chybí sloupec v databázi” se dostanete teprve tehdy, kdy vygenerujete databázi s jiným než požadovaným schématem, odchytnete výjimku při dotazování a podíváte se na popisek vnořené výjimky. V “known issues” EF by spíš podle mě mělo být  - ve verzi 4.3 se vám ani nepodaří vygenerovat databázi s TPC mapováním dědičnosti a volání metody MapInheritedProperties  při konfiguraci entit je jen zbytečná dekorace v kódu a cvičení v marnosti.

Mohl by prosím někdo ověřit, že jsem buď udělal nějakou triviální chybu při mapování, anebo potvrdit mé podezření, že je EF Code First v poslední verzi 4.3 natolik prolezlý chybami,  že v něm nefunguje ani tento triviální scénář.

Problém se snažím reprodukovat na tomto kódu.

Mám třídy Base a Derived. Jejich role asi vysvětlovat nikomu nemusím.Smile

Snažím se pro mapování třídy Derived do databáze použít v db kontextu strategii TPC – table per (concrete) class (metoda MapInheritedProperties). 

Po spuštění se aplikace vytvoří databáze se dvěma tabulkami. Struktura databáze ale odpovídá TPT strategii pro mapování dědičnosti:

Tabulka Base má sloupce Id a BaseProperty, tabulka Derived Id a Note. Volání MapInheritedProperties je tedy zcela ignorováno.

 

EFTables

Jak popisuju i v kódu, matoucí je to, že Entity Framework sice mapuje třídy do databáze podle TPT strategie, ale dotazy klade, jako kdyby v databázi byly třída Derived namapována TPC strategií.
Vygenerovaný SQL dotaz do tabulky Derived vypadá takto:

SELECT '0X0X' AS [C1], [Extent1].[id] AS [id], [Extent1].[BaseProperty] AS [BaseProperty], [Extent1].[Note] AS [Note] FROM [dbo].[Derived] AS [Extent1]

Schizofrenní Entity Framework se beze všech skrupulí snaží dohledat v tabulce Derived sloupec BaseProperty (TPC mapování), což pochopitelně skončí výjimkou při vykonávání dotazu, protože se jiná část jeho vícečetné osobnosti složené z nespolupracujících spoluautorů EF rozhodla při generování databáze, že TPT je pro každého aplikačního vývojáře vždycky jasná volba.

A protože perverzních projevů EF se při pátečním večeru nelze nabažit, tak tady je skript pro založení databáze, který jsem vytáhl z podkladového ObjectContextu a který by měl mapovat podle TPC, což se ale nestane, protože je proti databázi spuštěn skript zcela jiný.

Výsledek Trace.WriteLine(((IObjectContextAdapter) context).ObjectContext.CreateDatabaseScript());

Projekt s reprodukcí problému ke stažení.



Friday, February 24, 2012 10:06:21 PM (Central Europe Standard Time, UTC+01:00)       
Comments [4]  .NET Framework | C# | Entity Framework | LINQ


 Tuesday, December 06, 2011
Demo z MS Festu

Několik lidí mi psalo na email, že by chtěli demo z první přednášky na MS Festu.

Zde je:

http://jdem.cz/sxs63

Podrobné informace, na které nebyl na přednášce čas, naleznete v sérii článků Tipy pro Windows Phone 7 aplikace v sekci o WP7 aplikacích.

Asi nemusím zdůrazňovat, že jde o demo, tedy kód nemusí mít produkční kvalitu, za nic neručím a určitě ke kódu není poskytována žádná podpora.Smile



Tuesday, December 06, 2011 3:17:03 PM (Central Europe Standard Time, UTC+01:00)       
Comments [0]  C# | Návrhové vzory | Silverlight | WP7


 Saturday, November 26, 2011
Prezentace z MS Festu 2011 a stručný komentář

Dnes jsem měl dvě přednášky na MS Festu.

Vývoj WP 7 aplikací pro pokročilé

Strasti a slasti vývoje wp7 aplikací. I Mango chutná hořko sladce.

Prezentace z přednášek naleznete níže.

Chci poděkovat lidem, kteří MS Fest připravují (klobouk dolů, v jakém počtu to zvládnou) a kteří mě oslovili a dovolili mi dnes přednášet. MS Fest se koná ještě zítra, pokud můžete, vyražte. Třeba přednášky o WCF RIA Services, PRISMu nebo přednáška o psaní testovatelného kódu budou určitě stát za výlet do Prahy.

Mně se jen potvrdilo, že na odbornou přednášku (ta první) je jedna hodina málo a na bulvární přednášku (ta druhá) až moc.Smile

Jsem moc rád, že jsem viděl známé tváře a že jsem se seznámil s mnoha zajímavými lidmi. Omlouvám se těm, kteří se ke mně ani o poslední přestávce nedostali, nebylo v mých silách jít ke každému  a zodpovědět všechny dotazy. A děkuji i za hromadné odpolední follow na twitteru, sice nevím, co to přesně znamená, ale to neznačí, že si toho nevážím. Smile

Také chci poděkovat pánovi z Nokie (omlouvám se, neslyšel jsem v tomu hluku vaše jméno),  díky kterému jsem si na přednášce procvičil asertivní chování.Smile

Pár dalších postřehů, abych nemusel odpovídat jednotlivě na Twitteru a na G+:

  1. Názory na druhou přednášku se liší, což se dalo čekat. Třeba https://twitter.com/#!/WindMobiDown/status/140475583082663936 X https://plus.google.com/104228058858941704434/posts/RxgW6HUtsib
    Takže malý komentář: Když jsem nabízel témata pro MS Fest, bylo zřejmé, že nebudu chválit. Na webu se dá dohledat dost mých vyjádření k WP7, ze kterých plyne, že ze současné podoby WP7 nejsem nadšený. Také jsem si uvědomoval, že na MS Fest se přednáška nemusí hodit – jedná se o akci zaštiťovanou Mícrosoftem a ani předpokládaní účastníci MS Festu nemusí být nadšeni. Ještě během podzimu jsem tyto své pochyby konzultoval s jedním z pořadatelů, s Tomášem Hercegem, ale shodli jsme se, že Microsoft určitě pár nekorektních slov na svou adresu přežije. Orel much nelapá a Microsoft podle mě nikdy moc přecitlivělý na kritiku nebyl.Smile 

  2. Přednášku jsem 3x přepracoval, většinu věcí vyházel a nakonec jsem ji nechal v nevážné podobě. I jsem avizoval, jak jsou přednášky postaveny, abych lidi odradil.

    https://twitter.com/#!/renestein/status/140185759683575808

    https://twitter.com/#!/renestein/status/139983752788049920


  3. Kdybych měl mít jen tu druhou přednášku na MS Festu a nebyla mi schválena první přednáška, ani ta druhá by nezazněla. Neměla by smysl. Počítal jsem s tím, že na obou přednáškách budou stejní lidé a že po přednášce, která o WP7 pojednává s plnou vážností, přijmou i tu, u které je i doprovodná prezentace zcela jiná. Na začátku jsem také zmínil, že kromě faktů k API WP7 pronesu subjektivní postřehy, nekorektní poznámky a domněnky, které mohou účastníci ignorovat. A uváděná fakta, jestliže mají lepší informace,  opravit.  Skoro na konci prezentace jsou v kontrapozici můj sarkastický pesimistický výrok a nadšený (nadsazený?) výrok Radka Hulána – i to jsem považoval za jasný signál, že prezentace je názorově jednostranná (kdo zná Radka, pochopil) a korektivem k ní byla první přednáška.

  4. Pokud to zaniklo, tak leitomotivem druhé přednášky bylo:”Otravujme jako vývojáři Microsoft, ať nám ve WP7 nehází drobky ze stolu, ale poskytne nám servis, na který jsme zvyklí.”

A ještě. Záznam z mých přednášek nebude. Bohužel informace o natáčení byla rozesílána až tento týden, navíc jsem  před přechodem na nový notebook a nechtěl jsem riskovat, že na můj již tak zkoušený stávající notebook nainstaluju nějaký SW, o kterém moc nevím. Mám špatnou zkušenost z instalace nějakého prezentačního SW, který mi na inhouse kurzu poté nedovolil přepnout výstup na projektor. Na veřejné a jen hodinové přednášce by to mohl být ještě větší průšvih. Ani mi to ale moc nevadilo, protože během tohoto podzimu se neustále potýkám se ztrátou hlasu a dalšími radostmi, takže jsem se bál, že můj výkon dotčený soustředěním na namáhané hlasivky bude navíc ještě zvěčněn na nějakém videu.Smile

Díky, že jste přišli!:)



Saturday, November 26, 2011 8:15:12 PM (Central Europe Standard Time, UTC+01:00)       
Comments [3]  Silverlight | WP7


 Tuesday, August 30, 2011
Připomenutí: Kurzy – podzim 2011

Pozvánka na mé kurzy na blogu trochu zapadla, a protože tento týden dvě firmy zvolily raději inhouse variantu kurzu, a tím se uvolnila místa na veřejných kurzech, i když předtím jsme museli na začátku srpna některé zájemce o veřejné kurzy OOP 0 a OOP 1 odmítat, dávám i pro další zájemce znovu odkaz na pozvánku.



Tuesday, August 30, 2011 11:48:54 AM (Central Europe Standard Time, UTC+01:00)       
Comments [0]  Analytické drobky | Kurzy UML a OOP | Návrhové vzory | UML


 Sunday, June 05, 2011
O špatně chápaném principu jedné odpovědnosti třídy (SRP) a o zneužívání myšlenek Domain driven designu (DDD)

 

Dnes na twitteru David Grudl odkázal na debatu, která se týká vlastností v PHP. O vlastnostech v PHP mluvit nechci, ale v tomto  příspěvku se chci dotknout některých “dogmat”, které se ozývají stále častěji a které byly použity jako univerzální kladivo na oponenty  i v odkazované diskuzi.

Jedno zvláštní dogma se týká principu jedné odpovědnosti třídy (Single responsibility principle). Tento princip říká, že třída by měla mít jednu přesně vymezenou odpovědnost, která je v souladu s jejím názvem. I když na první přečtění se tento princip zdá neproblematický, dá se zneužít jako univerzální kladivo. Dogmatici mi říkali, že jedna odpovědnost si vynucuje, aby třída vždy měla právě jednu metodu, která tuto odpovědnost realizuje. Není nad přehledný svět objektových dogmatiků, kde objekt je jen stupidní kontajner na jednu (de facto globální?) funkci.Smile

Dogmatiky tohoto zvláštního ražení  zanedbejme jako ztracené případy a SRP obohaťme o další vysvětlení, které říká, že třída by měla mít jen jeden důvod ke změně. Tento princip je užitečný v tom, se snaží z aplikací odstranit všemocné božské (God) objekty, které mnohdy už svým názvem signalizují, že řeší spoustu věcí. UniversalOrderAndInvoiceProcessor oznamuje, že se bude měnit nejen, když se změní zpracování objednávek, ale také když se změní zpracování faktur. Jednoduché, což? Proč o tomhle jednoduchém principu vůbec dále mluvit?

V diskuzi se o SRP mluví (viz i příspěvky níže), ale diskutující tam ve  své argumentaci používají něco, čemu na kurzech u SRP říkám falešné alternativy.

Mějme stejně jako v diskusi svou třídu Image, která nese informace o obrázku. Obrázek chceme uložit.

Varianta 1, kdy obrázek nese informace a současně nabízí metodu Save, ve které uloží data do souboru.

Co je v diskuzi vyčítáno této třídě? Porušuje princip jedné odpovědnosti, protože podle některých (Jiří Knesl, Ondřej Mirteš)  řeší dvě věci najednou – nese data o obrázku a současně data ukládá. Souhlasím, že jde o porušení SRP, ale hlavním důvodem je to, že metoda Save je napsána tak,  že třídu Image ukládáme vždy do souboru. Co když budeme chtít třídu Image uložit do nějakého “response” streamu na webovém serveru, nebo uložit přímo do databáze? Tuto třídu skutečně budeme měnit ze dvou důvodů – jednou, když přidáme nebo odebereme informace o obrázku a také, když budeme chtít ukládat obrázek do databáze, musíme rozšířit stávající metodu Save, což povede k tomu, že metoda bude mít v sobě nějaký podivný switch a  bude trpět smíšenou odpovědností, protože bude dělat několik věcí najednou,  nebo můžeme přidat novou samostatnou metodu SaveToDb.

Jedinou (!?) alternativou v diskuzi k tomuto postupu je vyvedení odpovědnosti za ukládání do různých úložišť do samostatných objektů, které mohou být  skryty za jednotným rozhraním.

Toto řešení důsledně separuje odpovědnosti, navíc je velmi snadné přidat další implementaci rozhraní IImagePersistor, např. DbPersistor, který data uloží do databáze. Už v diskuzi Jakub Vrána ale upozorňuje na to, že se mu nelíbí, jak se řešení komplikuje pro uživatele-vývojáře, který s třídami bude pracovat, protože tento vývojář musí vědět, že existuje nějaký IImagePersistor/FilePersistor odpovědný za uložení dat. Třída Image nestačí k tomu, abyste dokázali vygenerovat data obrázku a uložit je, což může být ve vaší knihovně častý scénář. Také bych rád poprvé v tomto článku připomněl princip OOP, ke kterému se za chvíli vrátím, že objekt představuje jednotu svého stavu a chování, které je pro tento stav definováno.

Psal jsem o falešných alternativách, můžeme najít i jiná řešení. Co ponechat metodu Save ve třídě Image, ale z třídy Image udělat tzv kompozitor - objekt, který skládá své chování tak, že využívá další pomocné objekty, na kterých závisí, a nabízí intuitivní rozhraní pro klienty.

Odpovědnosti jsou stále separovány a dokonce třída Image, náš kompozitor, dodržuje pravidlo, které říká, že kompozitor by měl být jednodušší než suma funkcí jeho pomocných objektů.  Klient třídy Image nemusí pracovat přímo s třídou FilePersistor, a přitom nemáme kód pro ukládání do souboru přímo ve třídě Image. Problém je, že metoda Save třídy Image vždy vytváří FilePersistor. Klient třídy Image si nemůže vyžádat to námi dříve zmiňované ukládání obrázku do databáze, a navíc třída Image závisí na jedné konkrétní třídě FilePersistor, u níž přímo volá konstruktor. V třídě Image mixujeme vytváření grafu spolupracujících objektů se samotným použitím pomocných objektů. Opět jde o dvě odpovědnosti, které bychom měli oddělit – SRP, nezapomeňme.

Nejprve ale zkusme vyřešit problém s tím, že klient nemůže ukládat data do databáze, protože třída Image ukládá data vždy do souboru.

Jednoduše přidáme další variantu metody, která přijímá odkaz na IImagePersistor, v našem případě třeba na DbPersistor. Původní metoda Save bez argumentů řeší ukládání do souboru. Ukládání do souboru je nejčastější scénář, který je zvolen jako výchozí. Stále ale tady máme problém s tím, že v metodě Save konstruujeme "natvrdo" FilePersistor. A navíc naše API klientům trochu lže. V podtextu klientovi sděluje, že výchozí metoda Save nemá žádné další závislosti, i když z implementace, !a jen z implementace!,  je zřejmé, že jsme závislí na přítomnosti třídy FilePersistor. Poznámka: V C# 4 můžeme použít volitelné argumenty u jedné metody, ale na principu této varianty řešení se moc nemění.

Zkusme naše prozatím ulhané API vylepšit a dodržet SRP.  Oddělme nyní konstrukci pomocných objektů, na kterých závisíme, od jejich použití v metodě Save.

Objekt Image si nyní v konstruktoru vynucuje předání IIMagePersitoru. Když klient IImagePersistor nepředá, objekt nezvznikne – sám konstruktor garantuje, že buď objekt Image má vyplněny všechny závislosti, nebo vůbec nevznikne. Vytvořili jsme konstruktor, který může použít a automaticky naplnit DI kontajner, nebo různé abstraktní továrny registrované v DI kontajneru  apod. DI kontajner je přesně tím objektem, který by měl být v aplikaci odpovědný za konstrukci grafu objektů, v metodě Save objektu Image injektovaný IImagePersistor jen používáme. SRP v praxi.

Možný že ale v tomto případě je injektování závislostí přes konstruktor moc striktní. Co když nám skutečně vyhovuje, že můžeme bez DI kontajneru vytvořit objekt Image, který bude data ukládat do souboru. Pak můžeme využít injektování přes vlastnosti, kdy příslušnou vlastnost po vzniku objektu vyplníme rozumnou výchozí hodnotou – v našem případě instancí FilePersistoru. Poté ale platí, že třídu Image stále částečně zatěžujete konstrukcí objektů…
U většiny DI kontajnerů je preferováno injektování závislostí přes konstruktory, všechny, které znám,  si ale poradí ale i s injektováním závislostí přes vlastností a u MEFu bych řekl, že injektování závislostí pomocí vlastností hrají prim.

Všechny tyto varianty mají své výhody a nevýhody a asi nemusím zdůrazňovat, že ani jedna není univerzálním kladivem. Varianty s injektováním závislostí (konstruktor, metoda, vlastnost) jsou samozřejmě mnohem lépe testovatelné.

Dokážu přidat i další příklady, ale chtěl jsem,  abyste viděli, že SRP není ani nesmysl, ale ani princip, který by, podobně jako to zaznělo v diskuzi, sděloval – existují jen dvě alternativy, jak rozdělovat odpovědnosti, a ZROVNA TA TVOJE JE ŠPATNĚ.

A poslední  poznámka:

Jiřé Knesl také v diskuzi uvedl: “ objekt buďto data reprezentuje (pak má settery/gettery), nebo vykonává činnost (pak dostane data parametry)”. Tohle je podle mě  postoj blízký hlavně některým Javistům, o čemž svědčí i podle mého soudu schematický a nevěrohodný článek, který se zabývá vlastnostmi v Javě a na který se J. Knesl odkazuje. Znovu připomínám, že objekt představuje jednotu svého stavu a chování, které je pro tento stav definováno.  Objekt, který má jen gettery a settery, je ”krabičkou na data”, pouhou strukturou známou i z neobjektových jazyků, a když má objekt jen metody, tak jde o (v mnoha případech skutečně globální) funkce/procedury, které prefixujeme názvem proměnné/třídy. V diskuzi to myslím nezaznělo, ale když někdo razí tuto drastickou separaci chování od samotných dat, často dodává, že takto je to přece definováno Evansem, tedy autoritou,  v kanonické knize o Domain Driven Designu. Když se ptám, kde o tom Evans mluví, dozvím se, že Evans má objekty, které mají svůj stav (vlastnosti)  a s objekty pracují speciální business-doménové služby (chování). I když mám vůči DDD spoustu výhrad, zde Evanse špatně interpretují – Evans by model, kde objekty mají jen stav a nemají žádné chování, nazval anemickým modelem – izolovaná data podepřená berličkami nesouvisejících globálních funkcí. Business služby jsou, zjednodušeně řečeno, určeny pro zapsání složitější business logiky, na které spolupracuje více objektů a žádný participující objekt není sám o sobě přirozeným kandidátem, do kterého by bylo vhodné logiku situovat.

Zde bych mohl pokračovat dále k rozdělení objektů v DDD, ke skutečnému významu vlastností u objektu, co říká princip “tell, don't ask”, ale už teď mi původně krátký komentář k SRP a DDD až moc nabobtnal. Když budete mít zájem o další naznačená témata, napište prosím komentář k článku.



Sunday, June 05, 2011 9:13:04 PM (Central Europe Standard Time, UTC+01:00)       
Comments [19]  Analytické drobky | C# | Návrhové vzory | UML


 Monday, May 30, 2011
Pár triviálních poznámek k vývoji aplikací

Dostal jsme dotaz, jak si poradit s odstraňováním chyb u starší a rozsáhlé aplikace. Když jsem odepisoval, uvědomil jsem si, že sepisuju jakési “triviální  desatero vývoje”", které se snažím už dlouhou dobu svému okolí vtloukat dohlavy. I když jde o triviální zásady, budu příště odkazovat raději na tento příspěvek, než abych vše opakoval pokaždé znovu. Jméno firmy je v textu nahrazenou souslovím “anonymní firma”.

“Zdravím,
to je na hodně dlouhý příspěvek.
Alespoň tedy:

1) Je nutné zrušit umělou hranici mezi vývojáři a testery. Žádná výměna informací přes šéfy oddělení nebo pověřené osoby.

2) Na každou objevenou chybu musí být napsán automatický test, který zajistí, že chyba neprobublá do dalších releasů. Bez toho žádné organizační opatření nefunguje. Bez napsaného testu se chyba nepovažuje za odstraněnou, ale jen za náhodou se nyní neprojevující.

3) Vytvořit malé sebeorganizující týmy odpovědné za určitou část projektu (nastálo, nebo do dalšího releasu). V čele team leader, který garantuje kvalitu. Team leader je k dispozici i testerům a řeší nesrovnalosti v analýze a systémovém designu. S dalšími team leadery řeší problémy integrace různých částí projektu. Team leader ale stále většinu času kóduje, není to embryo vychovávané pro střední management.

4) Je potřeba postupně napsat velké množství automatických testů (unit, integrační, akceptační) tak, aby se testeři věnovali hlavně novým záležitostem v releasu a aby vývojáři ani testeři nebyli obětí "ručně prováděných" regresních testů, které mají formu nikdy nekončícího debugování. Tím se i zkrátí doba, kterou "anonymní firma" nutně musí trávit opakovaným debugováním a "ručním" nalézáním příčin chyb. Automatizované testy představují práci, která se na projektech vyplatí, a navíc jde i o mnohem levnější řešení problému, než nabírání dalších a dalších testerů.

5) Nedávat žádné fixní odhady na odstranění chyb ani nikoho exkluzivně nealokovat jen na odstraňování chyb. Vývojář není a přes různé manažerské poučky ani nebude anonymní zdroj, který sebereme z jiného projektu, posadíme k aplikaci, kterou nezná, ale u které dostane befelem, že za jednu normohodinu musí odstranit 20 bugů. Tato kouzla fungují jenom v Excelu. V reálném světě vývojář těch 20 bugů neodstraní, ani když ho posadíte do open space, který  je oblepen motivačním majstrštykem vytisknutým z PowerPointu nejlepším absolventem MBA.

Pokud se objeví chyba, chopí se jí člověk, který za danou oblast odpovídá (konflikty přinejhorším vyřeší team leadeři). Vývojář neustále čte a refaktorizuje kód, pokud možno ihned také odstraňuje chyby . A jsme opět u testů - dokud ty automatizované testy mít nebudete, vývojáři do kódu raději nezasahují, protože nevědí, kde všude se změna projeví a raději neriskují další možnou příčinu pádu aplikace po nasazení u zákazníka. A psát použitelné, ne jen formální-švejkovské testy, kdy se hodnotí "jen code coverage", se musí všichni vývojáři naučit a nějakou dobu to zabere.

Mám zkušenost s 12 let starou aplikací psanou původně pro VB, poté čátečně přepsanou na .Net Framework,  která byla po 9 letech postupně obalena testy, a ani dnes sice nejde o žádnou vývojářskou lahůdku, ale pracuje se na ní beze strachu, co při každé změně v aplikaci zničíme. Nic jiného než to, co píšu výše, se mi neosvědčilo.

A pak další záležitosti jako (nutné) bonbonky:

  • Neztrácet čas “mergováním” změn v něčem tak zastaralém a nepohodlném jako je Subversion. V Mercurialu (GITu) je propagace změn z vývojové větve do hlavní (a zpět) otázka chvíle. V Subversion ani TFS jsem po pár zkušenostech raději moc "branchů" nedělal.
  • Automatické buildy spojené s již napsanými testy.
  • Automatické nasazení nové verze aplikace, aby testeři nemuseli pátrat, kde seženou novou verzi a také, aby nasazení do produkčního prostředí neznamenalo 3denní práci party lidí, kteří se metodou pokus-omyl snaží dostat aplikaci do použitelného stavu u zákazníka.
  • Alespoň u nováčků code review, abyste rychle odstranili jejich špatné návyky.
  • Statická analýza kódu.

A dovolím si jednu soukromou poznámku k "anonymní firmě" - pokud možno zredukovat/vyhodit všechny těžkotonážní, neskutečně drahé a pro vývojáře zabijácké nápady se zavedením nejhorší možné formy vodopádu  - analýza->samostatný systémový design->vývoj->testy, v jehož bludném pádu se bude produkovat množství dokumentů, navíc rychlokvašenými analytiky/designery, v mizerné kvalitě a bez vazby na skutečné potřeby projektu. Analýza a systémový design jsou fáze projektu, které pomáhají jen do doby, než se jich chytí nějaký exot, který nikdy žádnou aplikaci nevyvíjel a který si myslí, že analytická práce spočívá ve štosování nahodilých myšlenek zákazníka do příslušné šablony pro use case. Což je dle mých zkušeností většina “čistých”, míněno vývojem nedotčených, analytiků na pracovním trhu.



Monday, May 30, 2011 9:31:24 AM (Central Europe Standard Time, UTC+01:00)       
Comments [3]  Analytické drobky | Návrhové vzory | Ostatní | UML


 Monday, May 16, 2011
Pozvánka na kurzy objektových principů a návrhových vzorů – podzim 2011

Opět vás všechny zvu na pravidelný podzimní běh kurzů Objektovými principy a návrhovými vzory řízený design a vývoj kvalitních aplikací 1 a Pokročilé návrhové vzory a objektové principy 2.

Novinkou v tomto roce je kurz pro začátečníky nazvaný Základy objektově orientovaného návrhu a vývoje. Někteří z vás ho mohli během posledních dvou let absolvovat ve formě inhouse kurzu pod interním názvem UML 0.  Kurz UML 0 vznikl velmi spontánně jako reakce na požadavky některých firem, které nechtěly rovnou absolvovat stávající kurzy. Nyní je vycizelované UML 0 dostupné i jako veřejný kurz, protože v emailech se opakovaly žádosti o jeho veřejnou formu od lidí, kteří kurz absolvovali a nyní na něj chtěli poslat své kolegy.

O tomto novém kurzu naleznete podrobné informace níže v této pozvánce. Znovu opakuji, že se jedná o kurz pro začátečníky, který dříve v nabídce nebyl, protože kurzy Objektovými principy a návrhovými vzory řízený design a vývoj kvalitních aplikací 1 a Pokročilé návrhové vzory a objektové principy 2 byly a stále jsou určeny pro lidi, kteří základy znají. Nenechte se ale zmást “kódovým” názvem nového kurzu (UML 0), účastníci bývají překvapeni, že s UML na kurzu zacházíme zcela pragmaticky a bez  posvátné úcty, ale i bez módních předsudků a rychlých odsudků. UML bereme jako nástroj, a ne jako samoúčelný cíl našeho snažení na kurzu.


Veřejný kurz Základy objektově orientovaného návrhu a vývoje (UML 0) 

Datum konání kurzu: 19. 9. – 21. 9. 2011

Místo konání:

Školící středisko Tutor

U Půjčovny 2
110 00 Praha 1

Po celý den máme k dispozici wifi připojení a samozřejmě také teplé a studené nápoje. V ceně kurzu jsou obědy v hotelu.

Podrobné informace o kurzu a možnost přihlásit se na kurz

Program kurzu

FAQ  - často kladené dotazy ke kurzům


Veřejný kurz Objektovými principy a návrhovými vzory řízený design a vývoj kvalitních aplikací 1

Datum konání kurzu:  10. 10. – 12. 10. 2011

Místo konání:

Školící středisko Tutor

U Půjčovny 2
110 00 Praha 1

Po celý den máme k dispozici wifi připojení a samozřejmě také teplé a studené nápoje. V ceně kurzu jsou obědy v hotelu.

Podrobné informace o kurzu a možnost přihlásit se na kurz

Program kurzu

Výběr z ohlasů na kurz

FAQ - často kladené dotazy ke kurzům


Veřejný kurz Objektovými principy a návrhovými vzory řízený design a vývoj kvalitních aplikací 2

Datum konání kurzu:  24. 10. – 26. 10. 2011

Místo konání:

Školící středisko Tutor

U Půjčovny 2
110 00 Praha 1

Po celý den máme k dispozici wifi připojení a samozřejmě také teplé a studené nápoje. V ceně kurzu jsou obědy v hotelu.

Podrobné informace o kurzu a možnost přihlásit se na kurz

Program kurzu

Výběr z ohlasů na kurzy

FAQ - často kladené dotazy ke kurzům


Program nového kurzu Základy objektově orientovaného návrhu a vývoje (UML 0)

Předpokládané znalosti účastníků

  1. Základní přehled o etapách vývoje projektu.
  2. Vhodné je mít nějaké vlastní zkušenosti z analýzy a vývoje projektů, abychom mohli porovnat různé postupy a doporučení a jejich použitelnost v praxi.
  3. Chuť se učit.;) Schopnost pohlédnout na některá domněle známá témata bez předsudků.
  4. Částečná znalost UML je vhodná, ale u tohoto kurzu není vyžadována. Vhodná je hlavně pro konfrontaci vlastních zkušeností s tím, co zazní o použitelnosti různých částí UML na kurzu.
  5. Nenávist ke kariéře zručného "bušiče", nikým nerespektovaného projektového vedoucího (tzv. sekretářky 2.0) a neschopného analytika / vývojáře.

Obecné informace ke kurzu

Pro vývojáře se u konstrukcí a prvků jazyka UML, které jsou považovány za analytické, dělají časté odbočky do kódu, aby vývojáři pochopili, že UML ani principy OOP nejsou nějaké nesmyslné abstrakce, ale užitečné konstrukce, které sami v programovacích jazycích používají denně. U role analytika stále zdůrazňuji, jaké znalosti z oblasti vývoje aplikací musí analytik mít, aby byl pro projekt užitečný a nevytvářel jen dokumentaci pro dokumentaci, kterou vývojáři nevyužijí a (až příliš často oprávněně) ji považují  za nesmyslnou, drahou a hlavně  vyvíjenému projektu nic nepřinášející. Kurz je určen pro vývojáře, systémové designery, analytiky a projektové manažery, kteří se chtějí seznámit se základními principy objektového programování a s modelováním v jazyce UML.

Program školení

  • Proč má dnes UML v některých kruzích špatnou pověst? Musíte být těžkotonážní rytíři cválající na drahých CASE nástrojích a neživotných formálních projektových metodikách, nebo si vystačíte s nástroji a postupy, které zachytí vaše myšlenky, ale nenutí vás přizpůsobovat se "Jen Tomu Jedinému Pravému Stylu Návrhu A Vývoje"?

  • Dostali jste poptávku, máte za pár dní dodat nabídku a v seznamu svých dovedností nenalézáte jasnovidectví ani nemáte po ruce čarovnou skleněnou kouli, abyste zákazníkovi do nabídky vyvěštili konečnou cenu i datum dokončení projektu? Co dělat v počáteční fázi projektu, kdy ještě ani nevíte, jestli budete projekt vyvíjet?

  • Požadavky na systém. Jak je to s případy užití? Má vlastní zrychlená funkční specifikace bez zbytečných formalit.

  • Rozsáhlé ukázky fukčních specifikací z projektů.

  • Diagram tříd v UML.

  • Rozdíl mezi analytickým diagramem tříd a diagramem tříd vytvářeným ve fázi systémového designu - existuje takový rozdíl, nebo jde jen o další hloupý mýtus?

  • Třída - základní principy OOP, operace, atributy, viditelnost členů třídy.

  • Vztahy mezi elementy diagramu (asociace, agregace, generalizace, závislost, realizace) – vše vykládáno na konkrétních příkladech z praxe + ukázky nejčastějších chyb, se kterými jsem se setkal.

  • Dobře zapamatovatelné principy návrhu známé pod zkratkou SOLID v příkladech. Unit testy, integrační testy, akceptační testy - skutečně si stále myslíte, že se bez nich na projektech obejdete?

  • Nejen SOLIDní principy stojí v pozadí návrhu aplikací...

  • Nenásilný přechod k jednoduchým návrhovým vzorům.

  • Příklady složitých diagramů tříd. Jak je udržovat v souladu s napsaným kódem? A musíme je udržovat? Co se na projektech vyplatí dělat a co projekt spolehlivě zabije?

  • Objektový diagram + příklady.

  • Diagramy a diagramy interakce. Příklady. Typy projektů, pro které se tyto diagramy hodí.

  • Vysvětlení stavových diagramů + výhody aplikací řízených přesně definovanými stavovými automaty.

  • Diagram aktivit - modelování složitých business procesů v organizaci. Hrajete si s diagramem aktivit rádi, ale ocení to Váš zákazník?

  • Vrstvy a moduly v aplikaci – architektura aplikace.

  • Relační a objektový svět? Stále jediné možné partnerství z rozumu?

  • Nasazení aplikace – výklad Component & Deployment diagramů.

  • OOP a jeho vztah UML. Vztah UML a OOP k projektové praxi a realitě.

  • Výhody a nevýhody UML – vyzdvižení nejvíce používaných postupů, odhození nepotřebné veteše z jazyka UML.

  • Odpovědi na dotazy frekventantů kurzu.

 


Těším se s Vámi na setkání na kurzu!

René Stein



Monday, May 16, 2011 11:15:38 AM (Central Europe Standard Time, UTC+01:00)       
Comments [0]  Analytické drobky | Kurzy UML a OOP | Návrhové vzory | UML


 Monday, March 21, 2011
Prezentace Moderní trendy ve vývoji aplikací

Přibližně před rokem jsem u dvou firem začínal sérii technologických kurzů subjektivním shrnutím změn (nejen) v aplikacích psaných v .Net Frameworku. Nedávno jsme ji s kolegou náhodou otevřeli a pobavili jsme se nad tím, jak je rok v IT stále dlouhá doba a že zde dvojnásobně platí “tempus fugit”. Napadlo mě, že se nad prezentací možná se pobaví i někdo další, hlavně v pasážích, kde jemně naznačuju zálibu Microsoftu v zařezávání technologií.Smile

U prezentace je třeba mít na paměti:

  1. Jedná se jen o osnovu “přehledové“ a cca dvouhodinové přednášky.

  2. Témata, typy projektů a technologie jsou v přednášce voleny podle zájmu zákazníka.

  3. Snažil jsem se nebýt hned  v této úvodní přednášce příliš ostrý a konfliktní.Smile

  4. Zvolená témata se týkala oblastí, které jsme v dalších dnech probíraly detailněji na konkrétních projektech vytvořených na návazných kurzech. Po pár zkušenostech si myslím, že jediný smyslupný kurz zabývající se technologií či programovacím jazykem je ten, na kterém píšete před účastníky kód. Tato přednáška byla koncipována jako motivační úvod k dalším tématům.


Monday, March 21, 2011 1:11:41 PM (Central Europe Standard Time, UTC+01:00)       
Comments [0]  .NET Framework | ASP.NET | C# | Compact .Net Framework | LINQ | RX Extensions | Silverlight | Web Services | Windows Forms | WP7


 Tuesday, February 15, 2011
FAQ k WP7 a pár specialitek navíc – aneb co jste vždy chtěli vědět o WP7, ale v Microsoftu se vám báli odpovědět

Na twitteru i v emailu se opakuje stále několik dotazů od lidí, kteří koketují s myšlenkou pořídit si WP7 telefon nebo chtějí pro WP7 vyvíjet. Účelem tohoto článku není suplovat uživatelský informační servis o WP7, který u nás skvěle dělá Smartmania a kterému se i  v zahraničí  věnuje mnoho webů, ale nabídnout snad trochu jiné informace než ty, které různí nájemní pisálci stále kopírují z tiskových zpráv a oficiálních prezentací a které další sociálně-altruističtí trotlové bezmyšlenkovitě linkují, sdílejí a lajkují.Smile

Je Windows Phone 7 zcela nový operační systém, který Microsoft skutečně vyvinul  “na zelené louce” a který nemá NIC společného s Windows Mobile?

Je i není.Winking smile Neuspokojivá odpověď ve stylu hárající chytré horákyně, já vím. Windows Phone 7 jsou postaveny na operačním systému Windows CE, na kterém běžely i Windows Mobile. Dnešní oficiální název zní Windows Embedded CE a aktuální verze má pořadové číslo 6. I Windows Mobile v poslední verzi 6.5 byly stále založeny na Windows CE 5. Jak vidíte, Microsoft nám to moc neulehčuje a  číslo verze Windows Mobile není nijak závislé na verzi použitých Windows CE. WP7 dle všech indicií běží na buildu Windows CE 6.

Windows CE 6 mají oprotí Windows CE 5 několik výhod. A z toho plyne, že i WP7 využívají nových rysů v systému a netrpí hlavními problémy Windows Mobile aplikací.

  • Ve Windows CE 5 mohlo běžet najednou maximálně 32 procesů. Ano, celých 32 procesů musí stačit každému, ale s tím, jak se smartphony/PDA/MDA vyvíjely a výrobci ihned po startu zařízení obsazovali stále více procesních slotů pro své a se zařízením dodávané aplikace, se tento limit kupodivu ukázal nedostačující. Podpora cca 32 000 procesů ve Windows CE 6 je pořádné zlepšení.

  • Ve Windows CE 5 měl každý proces 32 MB virtuální paměti a všechny procesy sdílely 4 GB adresní prostor. Nechci zabíhat do detailů, ale způsob nahrávání dynamických knihoven a jejich sdílení mezi procesy mohl vést velmi rychle k fragmentaci paměti a k chybě “nedostatek paměti”, i když fyzické paměti bylo dostatek. V CE 6.0 jsou 2 GB virtuálního paměťového prostoru vyhrazeny pro kernel a 2 GB pro každý proces. Správa paměti v CE 6 má některé nepříjemné dopady na vývojáře kernel/user driverů, ale pro uživatele i vývojáře aplikací je tento paměťový model mnohem lepší.

 

Mobilní Silverlight ve WP7 interně využívá Compact .Net Framework, který můžete znát z Windows Mobile. Jestliže pro WP7 vyvíjíte, poznáte to i podle toho, že při ladění aplikace a pokusu editovat zdrový kód vám Visual Studio hlásí, že Compact .Net Framework aplikace nemohou být při ladění upravovány.

Shrnuto – Windows Phone 7 mají nový kabátek (UI Metro), nová běhová prostředí pro uživatelské aplikace (Silverlight, XNA Framework) a vylepšený podvozek (CE 6). Psát a hlavně v článcích zdůrazňovat, že WP7 nemají se staršími Windows Mobile NIC společného, mi přijde v lepším případě naivní, v tom horším okázale neprofesionální. Už minulý rok jsem psal několikrát , že Microsoft by těžko za pár měsíců vyvinul zcela nový mobilní operační systém.

Mohu v ČR nakupovat aplikace v  marketplace?

Stručná odpověď: Ne.

Složitější odpověď. Microsoft podle neoficiálních informací uvažuje, že marketplace v ČR bude dostupný “v létě 2010 2011”.
Neoficiálně to jde – stačí mít zahraniční platební kartu, založit nějaký Live účet, kde nastavíte, že pocházíte třeba z USA/UK. Ale musíte být asi velcí blázni nebo nadšenci, abyste si přes tyto obstrukce kupovali dnes (psáno 15.2. 2011) v ČR WP7 telefon. Počítejte také s tím, že když Microsoft zpřístupní marketplace pro ČR, a vy budete chtít používat svůj běžný Live účet, zakoupené aplikace mezi různými Live účty nepřevedete.

Mohu dnes dát svou WP7 aplikaci do marketplace?

Stručná odpověď: Ne.
Složitější odpověď. Pokud chcete dát aplikaci do marketplace, vyvíjejte se zahraničním partnerem. Je možné také se s trochou kreativity při tvorbě vývojářského účtu (v komentářích tohle sousloví vysvětlovat raději nebuduSmile) registrovat jako vývojář z jiné země, pokud máte zahraniční platební kartu, ale riskujete, že Microsoft na tento “trik” přijde a zablokuje vám prodej aplikací, protože porušujete jeho podmínky.

Dobře, jsem smířen s tím, že se do market place prozatím nedostanu, ale přesto chci svou aplikaci otestovat na reálném zařízení, a ne jen v emulátoru. Jak to udělám, když mi WP7 telefon nedovolí nahrát vlastní aplikace?

Nejjednodušší je dnes použít Chevron WP7 k neoficiálnímu odemknutí telefonu. Poté co telefon odemknete, můžete nahrávat své vlastní aplikace. Podrobný návod, jak odemknout telefon, je na XDA-Developers, takže jej zde nebudu opakovat. Autoři Chevronu používají na odemčení WP7 telefonu jednoduchý trik. Požadavek na odemčení telefonu cílený na servery Microsoftu přesměrují na lokální počítač a odemčení telefonu povolí.Smile Výhodou je, že nejde o vážný zásah do zařízení, nevýhodou, že pro Microsoft bude snadné tuhle “díru” (dá se pro tohle amatérské zabezpečení najít nějaký jiný eufemismus?)  uzavřít další plánovanou aktualizací. Microsoft ale po setkání s autory Chevronu přislíbil, že sám umožní “co nejdříve” vývojářům nahrání a ladění vlastních aplikací v telefonu, aniž by bylo nutné otevírat a platit za vývojářský účet. Neznámou proměnnou je, které jednotky pro měření času používá Microsoft, kde, soudě podle stále odkládaného data první aktualizace pro WP7, korporátní čas evidentně plyne pomaleji, a jestli optimistická fráze “co nejdříve” zahrnuje alespoň předpokládanou dobu životnosti WP7 na trhu smartphonů.Smile

Mohu pro WP7 vyvíjet v Compact .Net Frameworku?

Ne. I když Microsoft Compact .Net Framework používá a při nahrání Silverlight aplikace je patrné z debug logů, že se nahrávají CNF assembly, vlastní CNF aplikaci nenapíšete. Ale – v poslední části tohoto FAQ o prozatím hypotetické možnosti spouštět CNF aplikace na WP7 zařízení znovu píšu.

Mohu pro WP7 vyvíjet nativni  (C/C++) aplikace? Slyšel jsem o nějakém Microsoftem vyvinutém nativním frameworku Iris.

Stručná odpověď: Nativní aplikace nejsou podporovány, můžete vyvíjet jen Silverlight aplikace nebo aplikace využívající XNA Framework. Na Iris v klidu zapomeňte.

Složitější odpověď: Nejprve vyřídíme IRIS, což je framework, ke kterém jsem se také vyjadřoval na twitteru.

Twitter:
Objevily se bajky o tajném nativním frameworku IRIS pro #WP7. IRIS ale připomíná spíš mix CNF/WPF + P/Invoke. Nativní kód =stále WIN CE API

Zde jen dodám, že IRIS si můžete představit jako framework, který v MS vyvinuli vývojáři, kteří asi nesnášejí technologie WPF/XAML/Silverlight  vytvořené jejich kolegy, Smile a proto si navrhli vlastní značkovací jazyk mixovaný s řízeným kódem a množstvím API (P/Invoke) volání. IRIS Microsoft pravděpodobně používá v shellu a ve svých WP7 aplikacích. Jestliže jste se ptali, jak to, že u MS aplikací třeba prvky Pivot a Panorama podporují plynulejší skrolování než stejné prvky v Silverlightu, v použití IRIS frameworku leží pravděpodobně odpověď. V Microsoftu buď občas neví levice, ce dělá pravíce, anebo mobilní Silverlight není zas tak odladěn a vyšperkován, jak by se mohlo z prezentací demo aplikací u MS evangelistů zdát, a teprve IRIS je tím zázrakem, který rozanimuje výchozí uživatelské rozhraní a dovede recenzenty WP7 systému k stále opakované větě o “ďábelské rychlosti WP7 aplikací”. Věta “o ďábelské rychlosti WP7 aplikací” platí paradoxně do té doby, než začnete další aplikace skutečně instalovat, k čemuž se nadšení recenzenti už asi nedokopou. Trochu sarkasticky dodejme, že v bajtech zhmotněná IRIS snad není ve WP7 proto, aby poslala brzy bezduché WP7 do křemíkového pekla, stejně jako kdysi mytologická Iris pomohla Dídó uvolnit duši z těla.Winking smile

Nativní kód ale některé aplikace napsané v Silverlightu používají. Jestliže si prohlédnete XAP soubory (XAP soubor – distribuční soubor Silverlight aplikace)  aplikací od výrobcu zařízení, zjistíte, že používají knihovnu GAC_Microsoft.Phone.InteropServices_v7_0_0_0_cneutral_1.dll. Jak název assembly napovídá, měla by sloužit jako most k nativnímu kódu.

Aplikace od výrobce tuto assembly používají pro dynamické volání metod COM objektů. Zkusil jsem si napsat jednoduchou COM assembly ve VS 2008 pro Windows CE, protože VS 2010 z rozhodnutí nějaké moudré hlavy ve vývojářské centrále Microsoftu podporu pro vývoj CE aplikací již neobsahuje. COM knihovnu jsem nazval SL_COM2.dll.

Poté jsem založil projekt v Silverlightu, přidal do něj soubor nazvaný WPInteropManifest.xml, který obsahují i aplikace od výrobců. Soubor WPInteropManifest.xml má jednoduchý obsah.

Do projektu jsem přidal knihovnu GAC_Microsoft.Phone.InteropServices_v7_0_0_0_cneutral_1.dll. i svou COM knihovnu SL_COM2.dll a u obou knihoven jsem nastavil build akci na content, aby obě knihovny byly přidány do výsledného XAP souboru. Žádné COM Interop knihovny nevygenerujete, COM typy musíte naimportovat z COM  knihovny “ručně”.

Pomocí reflexe zaregistrujeme COM knihovnu na cílovém zařízení s využitím metod v assembly GAC_Microsoft.Phone.InteropServices_v7_0_0_0_cneutral_1.dll.

Tento kód projde, ale na posledním řádku dostanete výjimku, která znamená, že vaše COM knihovna je nekompatibilní s aktuální verzí operačního systému. Musíte si na internetu “najít” a nainstalovat správný Platform builder, což udělal asi Ch. Welsh, nebo si pohrát s PE hlavičkami knihoven, což jsem udělal já. COM knihovna by mohla být po odstranění všech překážek i branou ke všem API funkcím, které si vystavíte v COM objektech. Nepředpokládejte ale, že vaše aplikace bude při využívání COM knihovny přijata do marketplace.Smile

Když jsou problémy s umístěním aplikací do marketplace, je naděje, že brzy bude pro WP7 existovat “jailbreak” a my budeme mít obchod s neoficiálními aplikacemi? Dají se WP7 “hacknout”?Smile

Všechno jde, jen to stojí čas a peníze. A musíte mít přitom víru, že WP7 z trhu rychle nezmizí.

Hlavní problém je podle mě v tom, že Silverlight aplikace běží ve striktním bezpečnostním modelu, který není snadné překonat. Takže možnosti, které mě napadají:

Metoda pokus-omyl – začneme hledat slabiny v zabezpečení celé CE platformy a doufat, že Microsoft někde udělal další školáckou chybu podobnou té, kterou využil Chevron, jen teď někde v mnohem nižších vrstvách systému. Třeba kdyby Microsoft ponechal i byť jen trochu pootevřen přístup k RAPI, to by byla paráda. Sice se dá “získat” a použít knihovna SmartDevice.Connectivity, která RAPI interně využívá, ale neodemčený telefon nespolupracuje.

Ukázka volání:

Daleko nadějnější mi přijde pokračovat tak, že se do CE registrů přidá vlastní driver, který po startu zařízení shodí výchozí WP7 shell a dovolí vám nainstalovat a spouštět  nativní aplikace i aplikace psané v Compact .Net Frameworku. V dalším kroku by to chtělo nového hostitele Silverlight aplikací, který bude vstřícnější k neoficiálním aplikacím. Smile Na některých HTC zařízeních se průnik do registru již podařil… Takže nezbývá než zopakovat: Všechno jde, jen to stojí čas a peníze.

Snad jste v tomhle článků nalezli alespoň něco zajímavějšího než v konfekčních článcích o WP7.Smile



Tuesday, February 15, 2011 3:23:05 PM (Central Europe Standard Time, UTC+01:00)       
Comments [6]  Compact .Net Framework | Mobilitky | Silverlight | WP7