\

Školení Návrhové vzory, OOP a UML


 Monday, 30 May 2011
Pár triviálních poznámek k vývoji aplikací

Dostal jsme dotaz, jak si poradit s odstraňováním chyb u starší a rozsáhlé aplikace. Když jsem odepisoval, uvědomil jsem si, že sepisuju jakési “triviální  desatero vývoje”", které se snažím už dlouhou dobu svému okolí vtloukat dohlavy. I když jde o triviální zásady, budu příště odkazovat raději na tento příspěvek, než abych vše opakoval pokaždé znovu. Jméno firmy je v textu nahrazenou souslovím “anonymní firma”.

“Zdravím,
to je na hodně dlouhý příspěvek.
Alespoň tedy:

1) Je nutné zrušit umělou hranici mezi vývojáři a testery. Žádná výměna informací přes šéfy oddělení nebo pověřené osoby.

2) Na každou objevenou chybu musí být napsán automatický test, který zajistí, že chyba neprobublá do dalších releasů. Bez toho žádné organizační opatření nefunguje. Bez napsaného testu se chyba nepovažuje za odstraněnou, ale jen za náhodou se nyní neprojevující.

3) Vytvořit malé sebeorganizující týmy odpovědné za určitou část projektu (nastálo, nebo do dalšího releasu). V čele team leader, který garantuje kvalitu. Team leader je k dispozici i testerům a řeší nesrovnalosti v analýze a systémovém designu. S dalšími team leadery řeší problémy integrace různých částí projektu. Team leader ale stále většinu času kóduje, není to embryo vychovávané pro střední management.

4) Je potřeba postupně napsat velké množství automatických testů (unit, integrační, akceptační) tak, aby se testeři věnovali hlavně novým záležitostem v releasu a aby vývojáři ani testeři nebyli obětí "ručně prováděných" regresních testů, které mají formu nikdy nekončícího debugování. Tím se i zkrátí doba, kterou "anonymní firma" nutně musí trávit opakovaným debugováním a "ručním" nalézáním příčin chyb. Automatizované testy představují práci, která se na projektech vyplatí, a navíc jde i o mnohem levnější řešení problému, než nabírání dalších a dalších testerů.

5) Nedávat žádné fixní odhady na odstranění chyb ani nikoho exkluzivně nealokovat jen na odstraňování chyb. Vývojář není a přes různé manažerské poučky ani nebude anonymní zdroj, který sebereme z jiného projektu, posadíme k aplikaci, kterou nezná, ale u které dostane befelem, že za jednu normohodinu musí odstranit 20 bugů. Tato kouzla fungují jenom v Excelu. V reálném světě vývojář těch 20 bugů neodstraní, ani když ho posadíte do open space, který  je oblepen motivačním majstrštykem vytisknutým z PowerPointu nejlepším absolventem MBA.

Pokud se objeví chyba, chopí se jí člověk, který za danou oblast odpovídá (konflikty přinejhorším vyřeší team leadeři). Vývojář neustále čte a refaktorizuje kód, pokud možno ihned také odstraňuje chyby . A jsme opět u testů - dokud ty automatizované testy mít nebudete, vývojáři do kódu raději nezasahují, protože nevědí, kde všude se změna projeví a raději neriskují další možnou příčinu pádu aplikace po nasazení u zákazníka. A psát použitelné, ne jen formální-švejkovské testy, kdy se hodnotí "jen code coverage", se musí všichni vývojáři naučit a nějakou dobu to zabere.

Mám zkušenost s 12 let starou aplikací psanou původně pro VB, poté čátečně přepsanou na .Net Framework,  která byla po 9 letech postupně obalena testy, a ani dnes sice nejde o žádnou vývojářskou lahůdku, ale pracuje se na ní beze strachu, co při každé změně v aplikaci zničíme. Nic jiného než to, co píšu výše, se mi neosvědčilo.

A pak další záležitosti jako (nutné) bonbonky:

  • Neztrácet čas “mergováním” změn v něčem tak zastaralém a nepohodlném jako je Subversion. V Mercurialu (GITu) je propagace změn z vývojové větve do hlavní (a zpět) otázka chvíle. V Subversion ani TFS jsem po pár zkušenostech raději moc "branchů" nedělal.
  • Automatické buildy spojené s již napsanými testy.
  • Automatické nasazení nové verze aplikace, aby testeři nemuseli pátrat, kde seženou novou verzi a také, aby nasazení do produkčního prostředí neznamenalo 3denní práci party lidí, kteří se metodou pokus-omyl snaží dostat aplikaci do použitelného stavu u zákazníka.
  • Alespoň u nováčků code review, abyste rychle odstranili jejich špatné návyky.
  • Statická analýza kódu.

A dovolím si jednu soukromou poznámku k "anonymní firmě" - pokud možno zredukovat/vyhodit všechny těžkotonážní, neskutečně drahé a pro vývojáře zabijácké nápady se zavedením nejhorší možné formy vodopádu  - analýza->samostatný systémový design->vývoj->testy, v jehož bludném pádu se bude produkovat množství dokumentů, navíc rychlokvašenými analytiky/designery, v mizerné kvalitě a bez vazby na skutečné potřeby projektu. Analýza a systémový design jsou fáze projektu, které pomáhají jen do doby, než se jich chytí nějaký exot, který nikdy žádnou aplikaci nevyvíjel a který si myslí, že analytická práce spočívá ve štosování nahodilých myšlenek zákazníka do příslušné šablony pro use case. Což je dle mých zkušeností většina “čistých”, míněno vývojem nedotčených, analytiků na pracovním trhu.



Monday, 30 May 2011 09:31:24 (Central Europe Standard Time, UTC+01:00)       
Comments [3]  Analytické drobky | Návrhové vzory | Ostatní | UML


Thursday, 02 June 2011 10:44:33 (Central Europe Standard Time, UTC+01:00)
Až na branchování bezvýhradně souhlasím. :)

To, že v SVN a v TFS je branchování (spíše mergování branchů) peklo, je nakonec dobře. Nutí nás to ke kontinuální integraci. :)
Thursday, 02 June 2011 10:52:21 (Central Europe Standard Time, UTC+01:00)
;)
K tomu branchování:

1) Někdy je nutné spravovat současně více verzí jedné aplikace třeba pro různé pobočky. K integraci kódu dochází později.

2) Když vyvíjíš další verzi aplikace(2.0), tak v původní verzi potřebuješ dělat fixy (1.0, 1.1, 1.2)

3) A občas je příjemné mít rychlou možnost vytvořit si v Mercurialu vlastní kopii repozitáře, hrát si s novými věcmi , experimentovat s novými knihovnami, měnit API aplikace a pak buď celý repozitář smazat nebo naportovat zpátky do "hlavní" vývojové větve.

Sunday, 10 July 2011 16:35:00 (Central Europe Standard Time, UTC+01:00)
Hezký článek. Jenom s tou bezbřehou automatizací testů bych nesouhlasil. Vždycky je nutné spočítat náklady na údržbu těch testů. Často je prostě ta armáda testerů levnější, protože než upravím automat, tak to 10x přetestuji ručně. Možná bylo automatickými testy myšleny spíše testy regresní, které je dobré mít více formální.
Comments are closed.