Dovolená na Krétě je u konce, tady je jen pár dojmů.

Jestliže od dětství milujete jakoukoli zmínku o antických (minojských) památkách, budete z Kréty nadšeni stejne jako já. Byť občas budete v Knossu siru Evansovi spílat, že to s tou inovativní rekonstrukcí pomocí betonu přeci jen trochu přehnal ;)

Lidé na Krétě jsou milí, dá se s nimi dobře mluvit anglicky a vzhledem k záplavě turistů z České republiky se někteří progresivní obchodnící ve všudypřítomných turistických krámcích v krétských "Zlatých uličkách" snaží konverzovat česky. Asi jsem je ale zklamal - při jejich extatických výkřicích "Poborsky" a podobně jsem zůstával zcela chladný a netečný a v duchu jsem si jen útrpně opakoval, že svět, ve kterém jsou za symbol země považována nějaká individua čutající do míče (to alespoň předpokládám, možná že se ten člověk ohání hokejkou, takže se mu tímto omlouvám), je v pokročilém stádiu degenerace a že se s tím nedá nic dělat. Párkrát jsem se sice snažil naznačit, že naše země sice světu nikdy žádného Platona ani Aristotela, ale že jsme lidstvu přispěli snad něčím víc než dobře vsítěnou brankou... Marnost nad marnost.
Pořád lepší, než když za pár let budou kulturní elitu reprezentovat nesvéprávná lobotomizovaná zvířátka z terárií Vyvolených a podobných (kvazi) reality-show s omezenějšími vyjadřovacími schopnostmi než mají sportovci, což je skoro k nevíře, kteří vždy najdou své podivné jakoby ultraliberální ďáblovy advokáty, co vzývají žel neexistujícího sociologického ducha bezduché striptérské zábavy, zato na svém blogu jsou dokonalými cenzory a strážci svého privatissima a dobré pověsti s pikantní příchutí anonymních padlých kůzlátek;) Postmoderno, jak já tě miluji

Dovolená s Kamilkou byla opravdu náročná. Sice začalo chodit před necelými 3 měsící, ale to jí nebránilo v tom, že na Krétě v kočárku vůbec být nechtěla, všude pobíhala zásadně sama se supícími rodiči v zádech, co se jí snažili nerušit a jen taktně její občas mírně vratkou chůzi na nerovném povrchu jistit, a intenzivně se seznamovala se všemi dětmi, psy, kočkami a domorodci. Hrdostí jsem se ale dmul, když den po mém hlídání a otcovské péči začala odříkávat písmena abecedy (a, b, c, d) ve správném pořadí. Na patnáctiměsíční dítě jde myslím o docela slušný výkon, takže se trochu rozptýlily mé chmurné obavy z jejího radostného pobíhání, že nám doma roste další sportovec. Přišel jsem na to, že naše Kamilka bude ztělesněním ideálu Kalokagathia. :)

Výhodou dovolené s malým dítětem je to, že většina lidí kolem vás se vám snaží různě pomoci, nevýhodou, že že rodiny s dalšími malými dětmi vás považují podle nějakého podivného archetypálního vzorce za další osudovým losem spřízněnou duši, se kterou poklábosí o všech slastech a strastech mateřství, což se mi docela příčí, a ani moje žena nejevila na dovolené pražádnou touhu dozvědět se nějaké další skvělé a zaručené tipy na výchovu dětí od samozvaných expertů. Mno, přežili jsme dobré i zlé.

BTW: Po návratu mě pobavil komentář Pavla Brunclíka. S blogem skončit nehodlám, je to jedna z mála aktivit, které mě poslední rok baví, takže zatím nevidím žádný důvod, proč jej ukončit. Poslední rok pro mě ale nebyl z různých důvodů nijak zvlášť dobrý a možná se to projevilo i v celkovém naladění blogu. Připadá mi, že v poslední době většinu svého času dělám věci, které jsou pro mě rutinní, nezajímavé, bezperspektivní, a z toho plyne asi i má nechuť ke všemu ostatnímu, což se dá možná poznat i na náladě spotů. Ledaccos mě nebavi a spousta věcí štve. Dostávám sice slušný "chléb vezdejší", ale plnohodnotně realizován a využit se už dlouho necítím. A na přemýšlení o tom, co změnit, abych se neustále necítil jako spráskaný pes, je dovolená ideální čas. :)