Posledních pět let vždy o Svatém Valentinu slavím výročí uvědomění (no alespoň tedy to moje) si kapitulace běžné mužské racionality před ženskou kapriciozností. A v poslední době to dokonce už ani nebolí,  s moji malou prohru se asi dokázala vyrovnat i moje ješitnost. Když jsem se svou budoucí ženou teprve začínal "chodit"¨, tak jsme kromě zjišťování jiných příjemnějších rozdílů mezi oběma pohlavími in concreto vzájemně "ladili" a vyjasňovali si své názory na různé záležitosti. Samozřejmě v lednu a tedy v dostatečném předstihu došlo i na svátek Svatého Valentina. Použil jsem veškerou svoji výmluvnost, abych z mého pohledu brilantně a nevyvratitelně a s použitím jen velmi decentní psychologické manipulace zdůvodnil zbytečnost takového svátku:

1. Co má tento narychlo importovaný svátek kdoví odkud společného s námi? (pokud by něco takového v Petře bylo, snažil jsem se, aby její nacionalisticko-izolacionistické smýšlení neškodně udeřilo v souladu s mými intencemi přímo na globální solar plexus McDonaldizovaného svátku ).
   
2. Nebudeme přece slavit něco takového se všemi zamilovanými, zase nějaká stádní akce tentokrát "jen" pro všechny zamilované, ale přeci si nevyhradíme na lásku jeden den v roce a nebudeme jak nějací akurátní škrobení úředníci ze zamilovanosti dělat pravidelnou ordinérní položku v diáři (rafinovaný apel na respektování výjimečnosti každého a hlavně našeho vztahu).
   
3. K dobru jsem dal i svou soukromou teorii, že svátek 14. února stanovil nejdříve nějaký velký obchodní řetězec, který potřeboval eliminovat pravidelný výrazný propad v tržbách mezi vánočními a velikonočními žněmi. Všechny obchodní řetězce tento trik další rok adoptovaly a poté jejich marketingová mašinérie ve svém momentálně vítězném a ryčném dějinném pochodu přesvědčila takzvané zamilované, že nejlepší co mohou v únoru dělat, je vyhazovat peníze za různé cetky. (Fikaná dehonestace svátku jeho přímou vazbou na "špinavé" obchody).
   
4. Kdyby nic nezabralo, snazil jsem se v Petře rozehrát antikatolickou strunu - co já, mě by ten svátek vadit nemusel, ale víš sama, jak lhostejná jsi k církevnímu provozu a pověsti o svatých považuješ jen za bizarní smyšlenky z prehistorických dob, kdy bylo "in" nechat se sežrat  v aréně lvy nebo si nechat setnout hlavu pro přesvědčení, u nějž dokážes vnímat jen jeho absurditu. Navíc Svatý Valentin je podivný světec, o němž toho není moc známo a který navíc nebyl dlouho zařazen ani do celocírkevního liturgického kalendáře a teprve teď na něj ta horší podbízivá část církve nabaluje nečekaná moudra - třeba že nesl pochodeň lásky (tady se mi vždy vybaví navíc slovo lampion a odplivnu si, asi deformace z dětství) ve špatných časech a je důkazem toho, že láska je silnější než nenávist, blablabla.

A jak se moje argumenty ujaly? Petra se jejich údernosti ani nijak nevzpírala, dokonce se mi zdálo, že se mnou v mnoha konkluzích souhlasí. Byl jsem spokojen, jak brilantně se mi daří formovat další osobu k obrazu svému. ;)

Když jsem 14. února inkriminovaného roku dorazil domů, přišla mi Petra otevřít v načančaných šatech, které běžně doma nenosí (útok na smysly), po stěnách byly rozvěseny barevné balónky (slušný kýč) a dostal jsem nějaké přáníčko a dárky.

No a další rok i ty všechny následující jsem Valentínku a nějaké dárky začal kupovat i já. Žádnou zvláštní pointu nečekejte - já jsem jen zjistil, že mnohem raději mám lidi, co se mi nepodřizují, protože jsou zajímavější a není s nimi nuda, a že i excelentní kýč může být docela příjemným zpestřením života. ;) A na závěr jsem samozřejmě provedl jednu očistnou falešnou racionalizaci, kterou jsem z ješitnosti prostě vytvořit musel -  pořád lepší slavit svátek Svatého Valentina, u nějž nám alespoň legendy poskytují snesitelnou zástěrku pro tato sladkobolná pnutí, než 1. Máje na chudáka Máchu kydat tuny lyrického kýče, když on sám měl ve své tvorbě slabost pro titánská byronská gesta, než že by si potrpěl na rozněžnělá tokání mladých samečků a samiček a ve svých denících navíc dokázal, že by byl výborným studijním materiálem i se svou Lori pro teorie jistého doktora Freuda, protože v nich popisuje sex bez jakékoli "romantické" omáčky a zbytečných rituálních mileneckých tanečků.

Tohle vše ale neznamená, že bych skousl svátek zamilovaných v libovolném dni v roce a pod každou záminkou - až bude přicházet království velkokýče, poznáme to neklamně třeba podle toho, že budeme slavit svátek zamilovaných ve výroční den stvoření dvouhlavé saně vystupující pod uměleckým pseudonymem Bratři Nedvědi aka "na dlani jednu z tvých řas". A takového dne bych se dožít nechtěl

Tak to vše jen na okraj, aby v blogu nebyly jen spoty o navigaci, PDA a analýze, když si i tyto drobné zálety mohu dovolit, protože blog je výsostně soukromý žánr, moji milí čtenáři