\


 Sunday, 05 February 2006
Ukázka použití třídy BusinessObjectBase

Máme-li napsanou třídu BusinessObjectBase, která hraje roli společného předka všech objektů v business vrstvě všech našich aplikací, je čas ukázat, jak vypadají typičtí potomci.



Předchozí spoty

Bázová třída pro business objekty - návrhový vzor Layer Supertype
Cachování řádků z databáze pro business objekty - třída DataCacheHelper

Zobrazit kód

Třída Order reprezentuje v našem systému objednávku. U objednávky nás zajímá, jakému patří zákazníkovi (vlastnost Customer), rozhodli jsme se, že budeme vyžadovat u každé instance objednávky popisek (vlastnost Description) a samořejmě samotná objednávka je složena z položek objednávky (kolekce Items). Položkou objednávky budeme rozumět třídu, v níž je uloženo, jaké zboží a kolik kusů si zákazník objednal a celková cena položky (kusová cena objednaného zboží * počet). Celková cena objednávky je sumou cen jednotlivých položek. Pro jednoduchost vidíte v kódu zatím jen třídu Objednávka.

  1. Třída Objednávka má dva konstruktory. Prvni konstruktor, přijímající popisek objednávky a zákazníka, vyvolává bezparamerický konstruktor třídy BusinessObjectBase. Jak jsem psal v předchozím spotu, bezparametrický konstruktor slouží k sestrojení objektů bez obrazu v databázi. Chcete-li založit novou objednávku, stačí když si uložíte odkazy na objekty předané v konstruktoru a zbytek práce delegujete na BusinessObjectBase, která nastaví všechny potřebné příznaky nutné pro práci s objektem bez perzistence. Druhý konstruktor přijímá Id (unikátní identifikátor) objednávky, která je uložena v databázi. Jeho tělo je prázdné, veškerou činnost provádí BusinessObjectBase - nastavení příznaků a uložení Id pro pozdější nahrání objektu z databáze. Objekt je po vykonání konstruktoru "prázdnou schránkou", duchem (GHOST), který načte svá data z databáze teprve tehdy, když použijeme některou metodu nebo vlastnost pracující s instančními a perzistovanými proměnnými. Z hlediska uživatele naší třídy (myšleno programátora)  je ale vše ve starých kolejích - rozhraní objektu bude reagovat tak, jak očekává,  a existenci pozdní incializace objektu (Lazy Load) může ignorovat. Poslední větu si přečtěte ještě jednou a tiše s k ní přidejte pravidlo: Nikdy nesmím nutit uživatele svých tříd volat nějaké speciální "Init" metody předtím, než začnou s třídou pracovat. Jedinou legální "Init" metodou je konstruktor.
  2.  Jak k pozdní incializaci a tedy nahrání dat objektu dojde? Vlastnosti, jejichž hodnoty jsou uložené v databázi (Id zákazníka jako klíč v tabulce Objednávek a popisek (Description) objednávky) mají na prvním řádku svých get/set přístupových metod volání metody TriggerLoad. Jak víme, jde o volání metody z BusinessObjectBase, která sama rozhoduje, zda již byla data objektu nahrána z databáze. Pokud data nebyla nahrána, třída BusinessObjectBase řídí scénář nahrávání objektu v metodě Load. Jestliže jsou data pro objednávku v třídě DataCacheHelper, je volána metoda DoInternalLoad(DataRow row), která načte data objednávky z předaného řádku. Když v třídě DataCacheHelper data pro aktuální instanci nemáme, BusinessObjectBase volá variantu metody DoInternalLoad bez argumentů. Metoda DoInternalLoad vyzvedne řádek z databáze s využitím databázové komponenty (což je Singleton nebo Thread specific storage - jednoduše třída zapoudřující  API pro práci s datovým zdrojem) a tento řádek předá své stejně nazvané sestřičce, o níž byla řeč výše.
    Důležité je, že celý scénář nahrávání řídí bázová třída - v odvozené třídě jen v přesně vymezených bodech scénáře "dosazuje" třída Order své vlastní specifické chování a používá své speciální atributy.
  3. V set přístupových metodách u vlastností využíváme metodu CheckEquals z BusinessObjectBase. Jak už víte z minulého spotu, metoda CheckEquals zkontroluje rovnost dvou objektů a podle toho nastaví příznak IsDirty - byl objekt změněn proti datům v databázi a musí tedy dojít k jeho uložení?
  4. Jak je to nahráním položek objednávky  - vlastnost Items? Často se stává, že potřebujete pracovat se samotným objektem, ale je zbytečné při nahrání dat objektu  z databáze ihned plnit i všechny jeho kolekce. Kolekce Items je naplněna při prvním přístupu ke kolekci  - příznak, zda byla kolekce nahrána nese pomocná instanční proměnná m_itemsLoaded. Jestliže kolekce naplněna nebyla, je volána privátní metoda loadItems, v níž s pomocí databázové komponenty vyzvedneme z databáte všechny položky objednávky - filtrem, který je použit v SQL dotazu je samozřejmě Id objednávky. Poté projdeme vrácenou tabulku a všechny řádky uložíme do třídy DataCacheHelper. Zde přepokládáme, že metoda DbComponent.Instance.OrderItem_GetByOrderId, vrací z databáze všechna data potřebná pro obnovení objektu z databáze, nejen jejich Id. To je běžná praxe, pokud máte uloženou proceduru, která vybírá záznamy z jedné tabulky (pro jednu třídu) podle různých podmínek. Důležité je, že za pomoci identitní mapy (Identity Map) sestrojíme objekty - "duchy" - OrderItem, kterým předáme jejich Id,  a třída BusinessObjectBase již zajistí, že když instance OrderItem budou chtít nahrát svá data z databáze, tak jí bude vrácen řádek uložený v instanci třídy DataCacheHeper. To znamená, že třída OrderItem nebude zbytečně zatěžovat databázi duplicitními dotazy a přitom kontrola na existenci cachovaného řádku pro instance jakékoli třídy je součástí společného předka BusinessObjectBase a "nezasviníme" si stejným kódem celou business vrstvu.
  5. Metoda Order také přepisuje metodu DoInternalSave, v níž uloží své atributy do databáze. Jak uvidíme dále, metodě Order_Update předáváme hodnotu zděděného a bázovou třídou spravovaného příznaku IsNew - tento příznak metoda interně použije k rozhodnutí, zda provede SQL příkaz INSERT nebo UPDATE1. Opět - po volání metody Save uživatelem jen třída BusinessObjectBase jakožto finální instance rozhoduje, zda je potřeba data ukládat a zda je tedy vubec nutné a účelné volat metodu DoInternalSave. Opět vidíte čistý řez mezi kontrolou, kdy je nutné objekt uložit (třída BusinessObjectBase),  a samotným ukládáním (třída Order i další potomci BusinessObjectBase). Kromě uložení vlastních hodnot odpovídá třída za uložení agregovaných objektů OrderItem. Proto v metodě DoInternalSave nejprve zkontroluje, jestli byly objekty v kolekci nahrány (příznak m_itemsLoaded) a pokud ano, tak jen zavolá pomocnou metodu SaveCollection, která je implementována, jak jinak že;), v třídě BusinessObjectBase.

I když z příkladu byste měli začít tušit, proč je BusinessObjectBase tak výhodná, stále neřešíme některé problémy.

  1. V příkladu není vůbec řešeno odebírání a přidávání položek do kolekce - to znamená nastavování/zrušení "rodiče" u agregovaných objektů. Nijak jsme neřešili m:n relace a odpovědnost za zakládání/rušení záznamů ve vazebních tabulkách. Myslíte, že i zde půjde využít třída BusinesObjectBase? ;)
  2. Co když si budeme chtít u některých potomků  BusinessObjectBase "vynutit" jiné chování - třeba zamezit použití DataCacheHelperu?
  3. A co transakce? V našem příkladu zatím nijak neřešíme ukládání objektů v transakci, což bychom měli, protože určitě nechceme mít v systému objednávky s polovinou objednaných položek. Jaký objekt má spouštět a řídit transakci? Kdo musí ošetřit chyby vzniklé při ukládání objektu?

To be continued... :)

Poznámky:

  1. Jsem si vědom střídavé soudržnosti metody související s "přepínačem" IsNew . V dalších dílech bude vysvětleno, proč střídavá soudržnost zrovna u této metody nevadí.


Sunday, 05 February 2006 14:44:36 (Central Europe Standard Time, UTC+01:00)       
Comments [7]  Návrhové vzory


Tuesday, 07 February 2006 10:48:31 (Central Europe Standard Time, UTC+01:00)
Myslim si, ze navrhove vzory jsou jenom takova pohadka pro manazery. Kdo umi dobre programovat, ten pise cisty a prehledny kod tak nejak prirozene "sam od sebe", kdo to neumi, tomu nepomuze ani tlusta programatorska kucharka.
Skeptik
Tuesday, 07 February 2006 11:31:36 (Central Europe Standard Time, UTC+01:00)
To neni zadna argumentace. Manazeri vetsinou navrhovym vzorum nerozumej, ocenuji je spis vyvojari. :)

Na "prirozene" schopnosti moc neverim - nikdo ihned nepise cisty kod.
Wednesday, 08 February 2006 10:09:17 (Central Europe Standard Time, UTC+01:00)
Podle mého zaleží na velikosti projektu. Pokud píšu menší web tak ho mohu psát přirozeně z hlavy. Pokud píšete nějakou velkou aplikaci, u které nevíte co se bude dodělávat za rok ... nejde to jen tak sypat z rukávu ....
volk
Thursday, 09 March 2006 11:23:36 (Central Europe Standard Time, UTC+01:00)
K tomuto prispevku by som mal ale jednu otazku. Ak by som to chcel pouzit napr. vo webovej aplikacii. Ako by sa riesilo napriklad nacitanie poslednych 20 prijatych objednavok. Ked ma BObjekt iba metodu Load() ?

Ak sa mam priznat, nenapada ma ziadne 'elegantne' riesenie.
Thursday, 09 March 2006 18:19:42 (Central Europe Standard Time, UTC+01:00)
Haló René, už se nemohu dočkat dalšího dílu, ve kterém předvedeš, jak elegantně přenést odpovědnost za CRUD operace s objekty kolekcí do objektu supertype a v podstatě celé body 1 a 3 :-) Každopádně se mi seriál i přes šílené časové intervaly líbí.
Wednesday, 19 April 2006 16:06:33 (Central Europe Standard Time, UTC+01:00)
Jestli se nemýlím, tak pokud změním jen OrderItem a nešáhnu na samotný Order, tak zůstane IsDirty=false a na SaveCollection nedojde. Moje změna OrderItem se neuloží...
Wednesday, 19 April 2006 16:14:12 (Central Europe Standard Time, UTC+01:00)
Robert Haken: Přesně tak, velmi dobrý postřeh. Tohle mělo být předmětem nějakého dalším dílu:

Nicméně jedno z možných řešení:

Do BusinessObjectBase přidáme metodu SaveInnerCollections, která má "prázdnou" implemetaci.

/// <summary>
/// Implementace metody uloží kolekce agregovaných objektů
/// </summary>
public virtual void SaveInnerCollections()
{

}

V metodě Save zavoláme metodu SaveInnerCollections vždy

/// <summary>
/// Implementace metody uloží objekt do databáze
/// </summary>
public virtual void Save()
{
if ((!IsLoaded) ||
(IsDeleted) ||
((!IsDirty) && (!IsNew)))
{
SaveInnerCollections();
return;
}

try
{
DoInternalSave();
SaveInnerCollections();
}

catch (Exception e)
{
Trace.WriteLine(e);
throw;
}

setClear();
if (ObjectState == ObjectState.Discarded)
{
SetDeleted();
}
}
Comments are closed.