Kniha Network programming for the Microsoft .Net Framework je úvodem do síťového programování. Slovo úvodem bych zdůraznil, protože žádné rozsáhlé případové studie v ní nenaleznete.
Po obligátním a povrchním úvodu do .Net Frameworku, nás autoři seznámí se “streamy” a pochopitelně se soustředí na třídu NetworkStream. Následuje popis práce s thready a ukázky asynchronního návrhového vzoru (metody Begin*, End*)- i když je problematice věnováno plných 19 stran, nečekejte žádné "best practices", ale spíše upovídaný přepis toho, co je v MSDN. Ukázek asynchronního návrhového vzoru je v celé knize hříšně opulentní množství , takže tato kapitola je jen "lákavou" návnadou.
Dále je v knize vysvětlen význam serializace a probrány jsou XML, binární a SOAP serializace. Když už je serializace probírána do takových detailů, jakými jsou XML atributy, mohla být zmíněna i dynamická redefinice atributů za asistence třídy XmlAttributeOverrides.
Lehký úvod do jmenného prostoru System.Net, jehož smysl mi v kompozici knihy uniká, je vystřídán popisem protokolů IPV4 a IPV6 a metod třídy DNS. Tato kapitola mi připadá z celé knihy nejpovedenější, protože z ní čiší, že její autor své téma podrobně zná, ale přitom dokáže na vyhrazeném prostoru vybrat to podstatné a nezabíhat do zdržujících detailů.
Následující dvě kapitoly tvoří jádro knihy, protože se zabývají klientskými a serverovými sokety a také jejich nadstavbami s jednodušším API (TcpClient, TcpListener). Bohužel tyto kapitoly trpí také největší nevyvážeností ve zpracování tématu. Přístup autorů kolísá od pasivního přejímání informací z MSDN k neustálému zdůrazňování, že pro většinu synchronních metod existují jejich asynchronní doplňky. Když jsem se tuto zajímavou informaci dověděl potřetí a prohlédl si další úmorný Step By Step příklad určený pravděpodobně programátorům po akutní lobotomii provedené brokovnicí, měl jsem chuť připojit se dobře cíleným výstřelem k zástupu šťastných idiotů, abych dokázal kapitoly dočíst. Tam, kde by měla být tématika zpracována velmi prodrobně i s ukázkami, se autoři omezí na shrnující tabulky, jejichž pravděpodobně jediným smyslem je rychlé navýšení počtu popsaných normostran. Moje výtka směřuje hlavně k zcela nedostatečné dokumentaci enumerace SocketOption.
Kromě TCP/IP protokolu jsou zde i ukázky UDP protokolu a implementace takzvaných "Raw" soketů. "Raw" sokety jsou vysvětleny na příkladu ICMP protokolu (což není nic jiného než všem důvěrně známý PING). Slušelo by se zmínit, že na Windows 2000 a XP mohou "Raw" sokety otevřít pouze administrátoři. (ping.exe může spustit každý uživatel, jde asi o jedinou výjimku).
Důležitost tříd WebClient, WebResponse a WebRequest je vyzdvižena v kapitole nazvané "Using the Network". Tato kapitola je povedená, i když zde asi nenaleznete nic překvapivého. Zmíněny jsou cookies, různé způsoby autentizace, certifikáty, SSL.
Z dalších kapitol rychle získáte pocit, že se autoři zavázali dodat dílko o vyšším počtu stran, a proto zařadili témata jako jsou Web Services a .Net Remoting. Sice jsou vždy naťuknuty pokročilé vlastnosti (SOAP extenze, Channel sinks), ale z jejich odfláknutého vysvětlení si začátečník bude brzy zoufat a slabší nátura se k těmto konceptům kvůli neumětelství autorů již nikdy nevrátí. Jako leitmotiv knihy:) se zde objevuje podrobné vysvětlení asynchronního volání WWW služeb.
Autoři se také s těžko pochopitelnou vervou pustí i do vysvětlování Code Acces Security. Jejich snaha se ale omezí na výčet oprávnění a hrubý přehled významu konstitutivních složek CAS, takže kdybych se s CAS setkal poprvé, získám mylný dojem, že CAS je nesmysl bez jakékoli užitné hodnoty. Jsme také poučeni, že bychom měli komunikaci mezi sokety kryptovat, protože svět plný hackerů čeká na naše pakety. Děkuji za osvětu, hned se cítím jako up-to-date vývojář, teď si najdu jen ve slovníku cizích slov význam termínu kryptovat, abych ty hackery svými programy sejmul. :)
Doporučení pro psaní výkonných aplikací jsou shrnuta v mozaice nazvané "Network performance and scalability. Zajímavá je hlavně část týkající se doporučení pro používání "Nagle" algoritmu, ale ani ostatní rady vašim aplikacím neublíží.
Zcela do počtu je kratičká poslední kapitola Advancements in .Net Framework programming, jejíž originální teze by se dala shrnout "Nebojte se, v příští verzi bude zase vše lepší, výkonnější a bezpečnější".
Co říci závěrem? Jestliže se sokety začínáte a jste úplní zelenáči, kniha se Vam bude hodit, i když si z ní odnesete hlavně poznatek, že sokety jsou tady proto, aby bylo na čem demonstrovat dokonalý asynchronní návrhový vzor. :) Jste-li pokročilý vývojář a v knize hledáte neotřelé rady starých zkušených harcovníků, schovejte peněženku, zamáčkněte slzu kanoucí za odpíraným poznáním a vyberte si jiný titul.
Anotace
Název: Network Programming For the Microsoft .Net Framework
Autoři: Jones, A; Ohlund, J; Olson, L;
Nakladatelství: Microsoft Press 2004

V diskuzních fórech se objevuje mnoho dotazů k .NET Remotingu, ale následující dva jsou evergreenem. Těm z Vás, kdo záludnosti .Net Remotingu ještě neodhalili sami, nabízím řešení a doufám, že dotazů ve fórech ubude.:)

V .Net Frameworku 1.1 dojde při pokusu o komunikaci se vzdáleným objektem k výjimce SecurityException nebo SerializationException. V .Net Frameworku 1.0 aplikace funguje bez problémů.

.Net Framework 1.1 z bezpečnostních důvodů nepovoluje ve výchozí konfiguraci deserializaci všech typů, takže k výjimce dojde například při předání potomka třídy MarshalByRefObject z klienta na server nebo při registraci delegáta k události. Řešením je nastavit u objektu formatter, který provádí (de)serializaci, že povolujeme deserializaci všech typů. Úroveň deserializace vyjadřuje enumerace TypeFilterLevel a chování shodného s verzí 1.0 dosáhneme použitím hodnoty Full. Hodnotu Full přiřadíme objektu formatter (přesněji poskytovateli objektu formatter) v konfiguračním souboru nebo přímo v kódu. Nastavení úrovně full musí být provedeno na serveru a když používáte zpětná volání (callback) nebo události, tak musíte úroveň Full nastavit i na klientovi. Nezapomeňte, že byste měli zprávy mezi klientem a serverem přenášet přes https nebo je alespoň kryptovat.

Nastavení v konfiguračním souboru

Server

<configuration>

<system.runtime.remoting>

<application>

<channels>

<channel ref="http" port="7777">

<serverProviders>

<provider ref="wsdl" />

<formatter ref="soap" typeFilterLevel="Full" />

<formatter ref="binary" typeFilterLevel="Full" />

</serverProviders>

</channel>

</channels>

</application>

</system.runtime.remoting>

</configuration>

Klient

<configuration>

<system.runtime.remoting>

<application>

<channels>

<channel ref="http" port="0">

<clientProviders>

<formatter ref="binary" />

</clientProviders>

<serverProviders>

<formatter ref="binary" typeFilterLevel="Full" />

</serverProviders>

</channel>

</channels>

</application>

</system.runtime.remoting>

</configuration>

Nastavení v kódu

BinaryServerFormatterSinkProvider binProvider = new BinaryFormatterSinkProvider();
binProvider.TypeFilterLevel = TypeFilterLevel.Full;

SoapServerFormatterSinkProvider soapProvider = new SoapServerFormatterSinkProvider();
soapProvider.TypeFilterLevel = TypeFilterLevel.Full;

An unhandled exception of type 'System.Runtime.Serialization. SerializationException' occurred in mscorlib.dll
Additional information: BinaryFormatter Version incompatibility. Expected Version 1.0. Received Version <nesmyslné číslo>

Matoucí je hlavně nesmyslné číslo na konci, které zcela evidentně nepředstavuje žádnou známou verzi formatteru a tedy nelze jednoduše nalézt pravou příčinu nepovedené deserializace. Vysvětlení je prosté - došlo k chybě na úrovni IIS a klientovi se vrátí chybové http hlášení (například HTTP/1.1 500 Internal server error), protože WWW server/vzdálený objekt není z nějakého důvodu dostupný. Bohužel formatter se snaží nalézt v této zprávě hlavičku s verzí formatteru použitého na serveru a protože ji nalézt nemůže, vyhodí matoucí hlášku, že našel nesmyslnou verzi, jejíž číslo vezme bůhvíkde.

Pastí je v .Net Remotingu více, klidně mi napište, s jakými problémy jste se setkali vy, a já připravím pokračování poradny:)